Některé super-Země mohou být nazí Jupiteři

Vznik planet v představách malíře. Credit: NASA / JPL-Caltech
Vznik planet v představách malíře. Credit: NASA / JPL-Caltech

Astronomové postupem času nacházejí stále více a více super-Zemí, což je pojem, který si každý definuje po svém, avšak obecně můžeme říci, že se jedná o planetu do hmotnosti 10 Zemí. Mnoho z těchto kamenných světů nacházíme blízko svých hvězd, jiné zase hraji roli v úvahách o životě ve vesmíru (HD 85512 b, Gliese 581 d). Podle nové studie však některé super-Země nemusí být tím, za co je považujeme.


Planety jako známo vznikají z disku prachu a plynu. Obecně platí jednoduché pravidlo. Tam kde je materiálu málo, vznikne obvykle kamenná planeta, jako je třeba naše Země. V oblastech disku, které jsou bohatší, si vznikající planeta uzurpuje stále více materiálu, až překročí hmotnost zhruba 10 Zemí a začne odsávat z okolí i lehké prvky jako je vodík nebo hélium. Tím vzniká jádro a atmosféra plynného obra.

 

Už první objevy exoplanet naznačily, že plynní obři mohou migrovat směrem k mateřské hvězdě a my je pak nacházíme jako tzv. horké Jupitery.

 

Sergei Nayakshin (University of Leicester) přichází s teorií, která je sice označována za novou, ale až tak novou rozhodně není. Vědec se domnívá, že některé horké Jupitery mohla blízká hvězda připravit o atmosféru. Část super-Zemí tak nemusí být planetami zemského typu ale svlečená jádra bývalých plynných obrů.

 

Astronomům by samozřejmě pomohlo, kdyby měli v rukou informace o chemickém složení co největšího počtu super-Zemí. Poslat do cizí sluneční soustavy chemika či planetologa samozřejmě nelze, ale vodítkem může být i údaj o hustotě planety. Ten vypočítáme z triviálního vzorce na základě znalosti poloměru (objemu) a hmotnosti. Jinými slovy: je nutné, aby super-Země vykonávala tranzity, ze kterých údaj o velikosti vyčteme. Hmotnost dodá měření radiálních rychlostí mateřské hvězdy.

 

Zdroj: astrobio.net