V atmosférách horkých Jupiterů polární záře pro fajnšmekry?

Polární záře v atmosféře horkého Jupiteru v představách malíře. Credit: Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics
Polární záře v atmosféře horkého Jupiteru v představách malíře. Credit: Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics

V době kdy se kocháme vskutku nadpozemskou podívanou, kterou polární záře nepochybně je, magnetické pole naší planety svádí velkou bitvu, aby nás uchránilo před škodlivým zářením, přicházejícím od hvězdy, jenž dokáže život dávat ale také brát. Jak je tomu v případě horkých Jupiterů, kteří obíhají jen miliony kilometrů od svých hvězd?

 


Naše Slunce si pro nás občas připraví spršku nabitých částic (protony, elektrony), které vychrlí do kosmického prostoru. Země se nachází od Slunce 150 milionů kilometrů a oblak energetických částic má tendenci se rozpínat. Díky tomu dorazí do blízkosti naší rodné hroudy už výrazně nižší „koncentrace“ tohoto oblaku.

 

Nabité částice následně sklouzávají podél siločár zemského magnetického pole směrem k magnetickým pólům, kde se ve výšce kolem 100 km srazí s molekulami vzduchu. Elektrony v atomech přeskočí na vyšší energetickou hladinu a při návratu do původní hladiny dojde ke vzniku záření, které zejména v polárních oblastech vyráží dech přítomným pozorovatelům.

 

Sluneční erupce jsou sice fajn, ale mnohem dramatičtějšími událostmi jsou tzv. koronální výrony hmoty (CME). Obyvatelé Kanady by mohli vyprávět, v roce 1989 jim podobná událost pořádně zdecimovala energetickou soustavu.

 

Horcí Jupiteři se ovšem nacházejí jen několik milionů kilometrů od své mateřské hvězdy. Vědci z CfA (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics) provedli simulace, ve kterých se snažili pochopit, jaký vliv by mohly mít CME na magnetické pole horkých Jupiterů. Z výsledků vyplývá, že i magnetické pole srovnatelné s Jupiterovým splní svou funkci a dokáže planetu před vysoce energetickým zářením od blízké hvězdy ochránit. Pokud bychom se mohli pohybovat v blízkosti horkého Jupiteru, pozorovali bychom polární záře 100 až 1000x jasnější než ty, které známe ze Země. Po kontaktu magnetického pole s oblakem nabitých částic by polární záře byly pozorovatelné prakticky v celé atmosféře planety. Během několika hodin by se pak přesunuly výhradně do oblasti pólů, kde by nakonec zanikly.

 
 

The Aurora from TSO Photography on Vimeo.

 

Zdroje:

 

 

www.novedalekohledy.cz