Komentář: Duchovní otec výzkumu exoplanet je naštvaný na NASA

Geoffrey Marcy. Autor: NASA / Media Telecon, Wikipedia
Geoffrey Marcy. Autor: NASA / Media Telecon, Wikipedia

Do výzkumu a hledání exoplanet dnes fušuje kde kdo. Máme tu úspěšné i méně úspěšné ale přesto vytrvalé týmy i jednotlivce, kteří se zabývají teoretickými aspekty, vývojem detekčních metod apod. Dva týmy, které se v průběhu posledních téměř dvaceti let přetavily na hotové „exoplanetární bašty“, však vyčnívají. V Evropě se jedná o Ženevskou observatoř a jejího duchovního otce a spoluobjevitele první exoplanety Michela Mayora, na druhé straně Atlantiku pak o Geoffa Marcyho a jeho kolegy.

 


V roce 1995 byl výzkum exoplanet teprve v plenkách a počet lidí, kteří se tomuto oboru skutečně vážně věnovali šel spočítat na prstech jedné ruky. Dnes už známe více než 550 oběžnic cizích hvězd a denně hltáme nejnovější objevy. Geoff Marcy byl na počátku 90. let terčem posměchu. Mnoho jeho kolegů považovalo nalezení exoplanet za natolik obtížné, že se tomu nemělo smysl v nejbližších letech ani věnovat. V podobné atmosféře zahajoval svou exoplanetární kariéru i Michel Mayor, který to však kamufloval hledáním hnědých trpaslíků, což byla branže s přece jen větším pochopením.

 

Když se v létě 1995 konala na observatoři Haute Provence konference o budoucnosti výzkumu exoplanet, byla ve znamení až chorobné skepse a posměšků. Domácí Michel Mayor přitom už v té době se svým kolegou věděl o existenci první exoplanety 51 Peg b, ale díky informačnímu embargu z odborného časopisu musel držet jazyk za zuby. Kdyby tehdy promluvil, rozcupoval by konferenci, která tak moc odrážela skeptické pohledy mnoha jeho kolegů, na kusy.

 

Dnes je výzkum exoplanet tahounem a afrodiziakem astronomie. Doma temna se však opět dere k moci a budoucnost exoplanetárního výzkumu jen tiše lapá po dechu.

 

Sara Seager uspořádala koncem května menší konferenci na MIT (Massachusetts Institute of Technology). Jedním z pochopitelných účastníků byl i Geoff Marcy, který během svého vystoupení nenechal nit suchou snad na nikom – NASA počínaje a svými kolegy konče. Úřad pro letectví a vesmír to však nepochybně odskákal nejvíce a Marcy se nechal slyšet, že je na něj velmi ale opravdu velmi naštvaný.

 

Výzkum exoplanet měl už od poloviny 90. let dvě futuristické vlajkové lodě. Kosmický dalekohled SIM (Space Interferometry Mission) se měl zaměřit na hledání nových exoplanet tranzitní metodou a jeho kolega TPF (Terrestrial Planet Finder) měl prozkoumat nejbližší hvězdné okolí našeho Slunce. TPF měl kombinovat dva přístroje: TPF-C a TPF-I. V prvním případě mělo jít o ultrafialový koronograf o průměru hlavního zrcadla asi 8 m, který měl prozkoumat nejbližší okolí blízkých hvězd. V případě TPF-I se mělo jednat o čtyři kosmické dalekohledy, letící ve formaci nebo na pevné konstrukci. Každý z dalekohledů měl být vybaven primárním zrcadlem o průměru 4 m. Interferometr měl pracovat v infračervené části spektra a zabývat se výzkumem blízkých exoplanet.

 

Interferometr dalekohledu TPF zůstane pouze na obrázku. Credit: NASA
Interferometr dalekohledu TPF zůstane pouze na obrázku. Credit: NASA

 

Oba projekty byly neustále odkládány a to jednak z důvodů technické složitosti, kvůli penězům a pak také z „bezpečnostních důvodů“. NASA a zainteresování mecenáši chtěli mít jistotu, že exoplanety jsou ve vesmíru skutečně běžné a oba dalekohledy za stovky milionů dolarů tak nakonec nebudou muset hledat jehlu v kupce sena.

 

V posledních letech se však kosmické dalekohledy TPF i SIM pohybovaly ve stádiu klinické smrti. Pokud bychom měli lékařskou terminologii dodržet, v letošním roce byly jak TPF tak i SIM odpojeny od přístrojů.

 

Na vině jsou samozřejmě finanční úspory ale podle Marcyho také samotní astronomové, kteří za oba projekty dostatečně nebojovali a byli ve svých názorech až přespříliš rozhádání. Celá záležitost došla tak daleko, že z TPF se postupem času stal téměř posvátný projekt a přestože byl neustále odkládán, ostatní návrhy na výzkum exoplanet byly v jeho jméně okamžitě smeteny ze stolu. Na druhou stranu považovali někteří vědci celý TPF za příliš ambiciózní a navrhovali jeho menší verzi. Hádky a nejednota nakonec vedly k tomu, že nemáme ani velký, ani menší … prostě žádný TPF.

 

Naštvanost na výsledek dlouhodobých sporů prostupuje celou komunitou. Wesley Traub z JPL má na starosti exoplanetární výzkum NASA a jak sám prohlásil, zrušení dalšího z dalekohledů SIM je tou nejtrapnější věcí, kterou ve svém životě zažil.

 

NASA sice v současné době provozuje kosmický dalekohled Kepler, ale ani v jeho případě není situace bůh ví jak růžová. Tým Keplera se musí potýkat se škrty v rozpočtu a pracuje v dosti nehostinných podmínkách. Sídlo týmu je situováno do polorozpadlé bývalé vojenské základny, značně vzdálené od bydliště zaměstnanců.

 

Celou budoucnost exoplanetárního výzkumu tak nyní nesou na bedrech dalekohledy JWST a WFIRST. Prvně jmenovaný se zaměří na infračervený výzkum vesmíru (v určité míře snad i exoplanet a protoplanetárních disků), druhý jmenovaný pak na výzkum skryté hmoty a hledání exoplanet metodou gravitačních mikročoček. Žel půjde o hledání exoplanet čistě pro statistické potřeby a to ve velmi vzdálených končinách Galaxie. Ani tyto dva projekty na tom nejsou stoprocentně dobře. Realizace WFIRSTu je nejistá a start JWST proběhne díky nedostatku finančních prostředků za uherský rok a možná i později.

 

Poznámka: o zrušení projektu SIM jsme už psali – viz odkaz.

 

Zdroj: astrobio.net

 

 

 

www.novedalekohledy.cz