Interpretovat nadcházející objevy Keplera bude těžké aneb nebezpečná síla zkratek

Natalie Batalha
Natalie Batalha

Natalie Batalha alias nejsympatičtější členka týmu Kepler (ostatní snad prominou) zveřejnila na blogu NASA zajímavý článek o nedávném setkání celého týmu. Na schůzi se debatovalo o různých věcech, my se však zaměříme na jednu z nich, která se nás tak trochu týká. Budeme schopni veřejnosti správně a srozumitelně naservírovat budoucí objevy Keplera?

 



Lidé, kteří se zabývají misí lovce exoplanet, jsou roztroušení po celých Spojených státech a dva se nacházejí až v Dánsku. Jednotliví členové pracují na analýze dat (většinou v NASA Ames Research Center), ověřování exoplanetárních kandidátů velkými pozemskými dalekohledy, ale mají na starosti i „neexoplanetární činnosti“. Data z Keplera se totiž využívají ke studiu zákrytových dvojhvězd nebo astroseismologii.

 

Udržovat kontakt mezi jednotlivými členy týmu není v dnešní době mobilních telefonů, emailů a především videokonferencí žádný problém. Osobní schůzka se však pro kvalitu práce stala i tak nenahraditelnou. Jednou za čas si proto členové týmu sbalí kufry a sjedou se na jedno místo. Před pár dny proběhla tradiční schůze v již zmíněném Ames Research Center. Na programu byly diskuse o budoucím rozpočtu a financování mise, což je v dnešní pro kosmonautiku zvláště nejisté době docela klíčové téma, dále se hovořilo o novém software, efektivnější analýze dat apod. Tým ocenil, že už plných 8 měsíců nedošlo k přepnutí Keplera do nouzového režimu, což bylo poněkud nepříjemné a pravidelné zpestření v počátcích mise.

 

Pro nás nejzajímavějším tématem byla nepochybně budoucí interpretace dat. Objevy exoplanet o velikosti Země totiž v sobě mohou skrývat pro popularizátory a publicisty nepříjemné překvapení. Současná praxe je taková, že každý objev Keplera musí potvrdit pozorování pozemskými dalekohledy, které získají spektrum dané hvězdy a z něj lze metodou měření radiálních rychlostí určit hmotnost exoplanety a potvrdit její existenci nezávislou metodou. Jenomže přesnost spektrografů není bezedná, a proto hrozí riziko, že některé budoucí objevy exoplanet zemského typu (a o ty jde při misi Keplera především) budou na hraně možností pozemských dalekohledů. Co to bude znamenat? Objev každé exoplanety je spojen s pravděpodobností, že planeta skutečně existuje. U většiny současných objevů, které najdeme v katalogu, je tato pravděpodobnost natolik vysoká, že existenci exoplanety můžeme zjednodušeně považovat za jistou.

 

V případě objevů exoplanet zemského typu tomu tak být nemusí. Je ovšem veřejnost připravena na informaci, že exoplaneta zemského typu, o níž mluví celý svět, existuje s pravděpodobností 95%? Tento problém se může zdát jako velký, pro někoho možná neobvyklý a celkově trochu degradující misi kosmického dalekohledu. Opak je ovšem pravdou. Pravděpodobnost existence takového tělesa je velmi vysoká a jeho potvrzení je otázkou času. Musíme si uvědomit, že podobný postup je ve vědě více než obvyklý. Věda nám vždy poskytne výsledek nebo řešení určitého problému s určitou pravděpodobností. Děje se tak v astronomii i v dalších (zejména exaktních) oborech.

 

Nemusíme přitom chodit daleko. Hezkým příkladem je předpověď počasí, která se také uvádí s určitou pravděpodobností. S tímto faktorem se určitě setkal každý fanoušek kosmonautiky, který se při sledování NASA TV i hodinu před startem raketoplánu dozví, že existuje například 90% pravděpodobnost dobrého počasí v době startu.

 

Když si však pustíte večer předpověď počasí v televizi, pohledná rosnička se o nějaké pravděpodobnosti nezmíní ani slovem. Proč? Široká veřejnost si celkem logicky zvykla na „zkratky“ a zjednodušení vědeckých poznatků. Tento princip je logický a můžeme ho vidět i na našem webu. Kdybychom vám měli přeložit vědecký článek o objevu nové exoplanety doslovně, měl by často i více než 10 stran, psali bychom ho týden a 80% textu byste stejně nerozuměli.

 

Zjednodušení a osekání určitých faktů je běžným nástrojem popularizace vědy. Tento postup ovšem nelze aplikovat silou a pouhým osekáním všech odborných termínů a faktů a už vůbec nelze použít na pohled možná pěkné ale zcela nechutné koření, které posouvá realitu někam do oblasti bulvárních žvástů.

 

Je docela možné, že první exoplanety o velikosti Země nalezne Kepler u červených trpaslíků. Bude velkou výzvou tyto i ostatní objevy interpretovat veřejnosti přitažlivě, záživně ale přitom realisticky a pravdivě.

 

V případě novinářů se můžeme setkat s extrémními případy, kdy je exoplaneta o hmotnosti Jupiteru (?!) přirovnána k Zemi jen proto, že v její atmosféře byly nalezeny molekuly vody.

 

Posouvání skutečnosti do poněkud pokřivenější reality však můžeme vidět i v práci popularizátorů astronomie a dokonce u profesionálních astronomů! Nejmenší exoplaneta je hravě zaměněna za exoplanetu s nejmenší hmotností, objev kandidáta na exoplanetu, jehož existence se pohybuje stále ve spekulativní rovině, je považován za hotovu věc apod. Mnohdy se jedná o nevýrazné přešlapy, někdy o nevinné (a lidsky pochopitelné) překlepy, avšak pokud se to dělá tímto způsobem dlouhodobě, může to v očích veřejnosti vytvářet mírně pokřivenou (nebo možná ještě hůř – žádnou) představu o hledání a výzkumu exoplanet u cizích hvězd.