Šrámy obra Jupitera

Dopad planetky do atmosféry Jupiteru v létě 2009 na snímcích z Hubblova dalekohledu. Credit: NASA, ESA, M. H. Wong (University of California, Berkeley), H. B. Hammel (Space Science Institute, Boulder, Colo.), I. de Pater (University of California, Berkeley) a Jupiter Impact Team
Dopad planetky do atmosféry Jupiteru v létě 2009 snímcích z Hubblova dalekohledu. Credit: NASA, ESA, M. H. Wong (University of California, Berkeley), H. B. Hammel (Space Science Institute, Boulder, Colo.), I. de Pater (University of California, Berkeley) a Jupiter Impact Team

Mnoho lidí se domnívá, že pozorování planet Sluneční soustavy pozemskými dalekohledy je v době kosmických sond naprostou ztrátou času. Opak je ovšem pravdou! Kosmické dalekohledy, internet a CCD kamery společně s výzkumem „z blízka“ daly astronomům do rukou mocnou zbraň, díky které lze rozlousknout další tajemství, ukrytá v rozličných koutech našeho planetárního systému. Před pár dny vyšla studie, zabývající se letním dopadem planetek do atmosféry Jupiteru. Chvála směrem k astronomům amatérům prostupuje celým příběhem jako neuvěřitelná a fascinující nit.

 



Je to jako z pera hollywoodského scenáristy. Astronom amatér sedí u dalekohledu a pozoruje obra Sluneční soustavy. Někteří jeho kolegové se mu za zády smějí a ťukají si na čelo, že vědecké pozorování planet je v 21. století naprosto zbytečné. Co se ale nestane, na jednom ze snímku objeví vytrvalý amatér záblesk v atmosféře Jupiteru. Prostřednictvím internetu se spojuje s kolegou, který pokračuje v pozorování. O několik hodin později už díky těmto dvěma amatérským nadšencům sledují Jupiter největší pozemské dalekohledy (Keck, Gemini na Havaji, VLT v Chile) i legenda mezi legendami – Hubblův dalekohled.

 

Tento příběh jsme si nevymysleli, on se skutečně stal. Dne 3. června 2010 objevili „jizvu“ v atmosféře Jupiteru dva amatérští astronomové (Christopher Go z Filipín a Anthony Wesley z Austrálie). Druhý jmenovaný si přitom odbyl už svůj druhý podobný objev.

 

Před pár dny byla zveřejněna studie o této červnové události. Pod vědeckým článkem jsou ruku v ruce podepsání profesionální i amatérští astronomové. Tým vedl Ricardo Hueso z Universidad del País Vasco (Bilbao, Španělsko).

 

Dopady kosmických vetřelců do atmosféry Jupiteru. Vlevo: Anthony Wesley, Austrálie, 3. června 2010. Vpravo: Masayuki Tachikawa, Japonsko, 20. srpna 2010
Dopady kosmických vetřelců do atmosféry Jupiteru. Vlevo: Anthony Wesley, Austrálie, 3. června 2010. Vpravo: Masayuki Tachikawa, Japonsko, 20. srpna 2010

 

Podle výsledku studie se zdá, že do atmosféry Jupiteru dopadl poměrně malý kosmický vetřelec. Jeho hmotnost byla odhadnuta na 500 až 2 000 tun a velikost na 8 až 13 metrů. Podobně velká planetka s označením 2010 RF12 prolétla 8. září ve vzdálenosti necelých 80 000 km od Země. Pokud by se podobný objekt rozhodl skoncovat svou pouť vesmírem kolizí z naší planetou, nepředstavovalo by to pro nás žádné větší nebezpečí. Planetka by explodovala v atmosféře. Energie, která by se přitom uvolnila, by byla asi 5x až 10x menší než ta, která v roce 1908 „pokosila“ na 2 000 km2 sibiřského lesa. Exploze planetky (nebo jádra komety) tehdy vešla do historie jako Tunguzská katastrofa.

 

Astronomové se donedávna domnívali, že podobné srážky kosmických těles s Jupiterem jsou velmi vzácné. Historie moderní astronomie však podobných událostí dokáže sledovat stále více a více. Nejznámější případ dopadu tělesa do atmosféry Jupiteru se datuje do poloviny 90. let. V březnu 1993 byla na Mount Palomar Observatory objevena kometa Shoemaker-Levy 9. Brzy po objevu si astronomové všimli, že se nejedná o normální kometu. Těleso bylo vlivem silných slapových sil roztrháno na více než 20 kusů, které v období od 16. do 22. července 1994 dopadly rychlostí asi 60 km/s do atmosféry Jupiteru. Na masové pozorovací kampani se tehdy podílela řada observatoří i Hubblův kosmický dalekohled. V historii astronomie to bylo vůbec poprvé, co se podařilo téměř v přímém přenosu pozorovat dopad komety na některou z planet.

 

Video: dopad tělesa na Jupiter dne 3. června v přímém přenosu (vlevo nahoře). Autor: Anthony Wesley

 

Na stole však máme i podstatně čerstvější události. Dne 19. července 2009 byla v atmosféře Jupiteru objevena tmavá skvrna, ukazující na další srážku s kosmickým projektilem. I tehdy stál za objevem astronom Anthony Wesley. Podle odhadů bylo těleso z června 2009 asi 100 000x hmotnější než to z června 2010.

 

Dne 20. srpna 2010 objevil slabý a velmi krátký záblesk v atmosféře Jupiteru jeden japonský astronom amatér. Analýzy obou událostí stále pokračuje.

 

Jupiter díky své velké gravitaci odsává mnoho menších těles, které následně dopadají do jeho atmosféry. Mnoho astronomů proto Jupiteru přisuzuje důležitou astrobiologickou roli. Díky němu se do vnitřních částí Sluneční soustavy dostává méně nebezpečných těles, které by mohly ohrozit život na Zemi. Existují však i zcela protichůdné studie, hovořící o tom, že Jupiter nám v historii Sluneční soustavy svou gravitací poslal už několik zákeřných dárečků.

 

Astronomové však nyní řeší jiný problém. Na světě je znovu otázka, jak často dochází ke kolizím Jupiteru s menšími či většími kosmickými projektily. Tvrzení, že tyto události jsou spíše vzácné, už odpočívá v odpadkovém koši nejedné z astronomických observatoří. Rozlousknout tuto otázku mohou podle autorů nejnovější studie jen a pouze s pomoci astronomů amatérů…

 

Pozorováním planet Sluneční soustavy se u nás zabývá Česká skupina pozorovatelů planet.

 

Zdroj: astrobio.net