Žolíka života dostaly tři planety. Vyhrála jen Země?

Kosmická sonda Venus Express. Credit: ESA
Kosmická sonda Venus Express. Credit: ESA

Podle dosavadních výsledků astronomického bádání to vypadá, že Země je jediným místem ve Sluneční soustavě, kterému se dostalo cti být oázou života. Astrobiologové sice mají indicie o možnostech života na některých měsících obřích planet, ale důkaz zatím chybí. Z planet se do role favorita už před hodně dlouhým časem pasoval Mars. Do popředí zájmu se však v poslední době dere sestra naší rodné hroudy, krásna večernice, půvabná jitřenka – Venuše.

 



Na povrchu Venuše panují takové podmínky, že byste tam na dovolenou neposlali ani svou tchyni. Teplota okolo 400°C, skleníkový efekt megalomanských rozměrů a 100x větší tlak než na Zemi. Přesto se občas objeví šuškanda o možnosti života v atmosféře planety – viz konec našeho nedávného článku.

 

Evropská kosmická sonda Venus Express nás nyní zavádí na pouť do hluboké minulosti Venuše. Druhá planeta Sluneční soustavy má paradoxně mnoho společného se Zemí. Velikost, vnitřní stavba i hmotnost jsou více méně podobné. Mnoho věcí ale Zemi a Venuši odlišuje. Jednou z nich je množství vody. Kdybyste vzali veškerou pozemskou vodu a nechali ji rozlet rovnoměrně po zemském povrchu, dosahovala by hladina výšky 3 kilometrů. Stejný experiment na Venuši by vám vynesl hladinu o výšce 3 centimetrů. Vodu byste v případě Venuše museli pochopitelně nasbírat v atmosféře, žádný oceán, moře, řeka, ba ani potůček na Venuši nenajdete.

 

Bylo to tak ale vždy? Podle nejnovějších závěrů mohla mít Venuše ve svých raných počátcích vody poměrně hodně.

 

Snímek Venuše v ultrafialové části spektra (0,365 mikrometrů) přístrojem Venus Monitoring Camera na palubě sondy Venus Express. Fotografie pořízena ze vzdálenosti 30 000 km. Credit: ESA/MPS/DLR/IDA
Snímek Venuše v ultrafialové části spektra (0,365 mikrometrů) přístrojem Venus Monitoring Camera na palubě sondy Venus Express. Fotografie pořízena ze vzdálenosti 30 000 km. Credit: ESA/MPS/DLR/IDA

 

Venus Epress potvrdil, že i dnes voda z Venuše mizí do okolního kosmického prostoru. Ultrafialové záření ze Slunce torpéduje atmosféru planety a rozbíjí molekuly vody na atomy, které následně unikají do kosmického prostoru. Solární vandalismus odnáší podle měření zejména vodík a to v poměru 2:1 vzhledem k atomům kyslíku. Tento rozdíl lze vysvětlit jednoduše tak, že zdrojem prchajících atomů je právě molekula vody, kterou jak známo tvoří dva atomy vodíku a jeden atom kyslíku.

 

Atomy pochopitelně neunikají z atmosféry Venuše od minulého pátku, ale dlouhodobě. To dává astronomům poměrně silný důkaz, že v dávné minulosti bylo vody na Venuši poměrně hodně.

 

Eric Chassefière (Université Paris-Sud, Francie) vytvořil model, který ukazuje, že planeta měla dostatek vody pouze krátce v raném stádiu své existence a to patrně především ve formě páry v atmosféře.

 

Voda se tak nacházela na Venuši zřejmě v době, kdy byl povrch ještě rozžhaven na kaši, takže výskyt oceánu kapalné vody v minulosti planety je spíše méně pravděpodobný.

 

Někteří astrobiologové se domnívají, že Venuše stejně jako Mars mohli mít krátce po svém vzniku podmínky k životu. Lepší situace byla patrně na Marsu, kde se podle současných předpokladů oceán vody skutečně vytvořil – viz článek „Oceán pokrýval třetinu povrchu Marsu“. Opravdového a nefalšovaného žolíka života však nakonec dostala pouze Země. Dnes ho má ve svých rukou lidské pokolení a zachází s tímto cenným a křehkým darem věru velmi zle…

 

Zdroj: universetoday.com

 

 



 

 

 

 

www.novedalekohledy.cz