Komentář: Život ve Sluneční soustavě může být snad kdekoliv

Europa

Astrobiologie je někdy nazývána novým a moderním vědním oborem. Není to tak úplně pravda. Historické počátky astrobiologie najdeme někdy v polovině 20. století ale její kořeny sahají hluboko do historie lidského pokolení. Úvahy o možnostech života ve vesmíru, kterými se astrobiologie zabývá, jsou staré jako lidstvo samo. Dle některých autorů je astrobiologie dokonce starší než samotná astronomie (!) u jejíhož vzniku stála jako sudička v pozadí.

 



V posledních letech ale zažíváme nefalšovaný boom astrobiologie, zapříčiněný zejména dvěma trendy. Tím prvním jsou objevy exoplanet a jejich stále detailnější výzkum, tím druhým je nástup kosmonautiky a podrobný výzkum některých těles ve Sluneční soustavě.

 

Popularita astrobiologie má za důsledek i mírně vyhrocený vnitřní boj. Mezi sebou bojují jednotlivá tělesa Sluneční soustavy, na kterých mohou být alespoň teoretické podmínky k životu. Trochu nečekaně se postupem času přidala i tělesa, do kterých by to před pár lety ještě (téměř) nikdo neřekl. Jedná se na jednu stranu o prestiž a vášně, na druhou stranu o nemalý peníz a to zejména u „kosmonautických“ projektů.

 



 

Hlavními hráči jsou Mars, Europa, Enceladus a Titan. Lesk rudé planety, která byla donedávna suverénní jedničkou, postupně bledne. Nutno říci, že se tak neděje na základě pesimistických objevů, jenž by životu na Marsu v současnosti nebo minulosti nějak ubíraly šance. Problém je spíše v přístupu kosmických agentur, které sice vysílají k rudé planetě už bezmála půl století jednu sondu za druhou, zatím žádná však život nezačala doopravdy hledat. NASA jako hlavní hráč „na povrchu“ se zatím vyhýbá oblastem, ve kterých by se mohla dostat do kontaktu s případným marsovským životem.

 

Oceán na Europě obsahuje kyslík?

 

Nejnovějším polínkem do ohně je studie Richarda Greenberga z Arizonské univerzity týkající se Jupiterova měsíce Europa. Od dob sondy Galileo se obecně předpokládá, že pod ledovou slupkou měsíce najdeme oceán kapalné vody. Je v něm život? To je zatím pouze v oblasti spekulace. Kromě vody může být dalším rozhodujícím faktorem přítomnost kyslíku.

 

Povrch měsíce Europa
Povrch měsíce Europa

 

Už nějaký ten pátek se vědci domnívají, že zdrojem kyslíku může být právě ledová skořápka měsíce. Při reakci ledu se zářením z vesmíru vzniká kyslík. Ten se může dostávat velmi pomalým procesem do oceánu tekuté vody pod ledovou slupkou. Europa je vystavena velmi silným slapovým silám Jupiteru, které deformují povrch měsíce. Stará vrstva ledových ker obsahující kyslík se tak postupně a velmi pomalu dostává hlouběji a naopak. Do teď se vědci domnívali, že tento proces je natolik pomalý, že okysličená vrstva bude mít řádově maximálně desítky metrů. Greenberg ale dokazuje, že realita je mnohem příznivější a hloubka „okysličeného ledu“ je podstatně větší.

 

Kyslík ovšem může fungovat při vzniku života také jako jed. Život na Zemi se musel asi miliardu let po svém vzniku bez kyslíku obejít, což však mělo podle biologů paradoxně spíše pozitivní důsledky. První formy života na naší planetě kyslík nepotřebovaly a naopak jeho přítomnost by jim znemožnila se vyvíjet. Teprve později se život dostal do fáze, kdy se naučil nepřátelský kyslík přetransformovat na vskutku užitečný a později dokonce klíčový atmosférický plyn.

 

Pomalý proces sestupu okysličených ker na Europě mohl trvat 1-2 miliardy let, takže případný život v podpovrchovém oceánu mohl dostat stejnou šanci, jako ten pozemský. Podle studie by v současné době mohlo být v oceánu pod ledovou slupkou Europy dostatek kyslíku až pro 3 miliony tun života. Toto číslo je samozřejmě nutné brát s opravdu velkou rezervou.

 

Život na Venuši?

 

Někteří vědci začínají v souvislosti s astrobiologií skloňovat v poslední době i téměř zakázané slovo Venuše. Učebnice astronomie popisují druhou planetu Sluneční soustavy jako místo, kam si na letní dovolenou asi nevyrazíte. Vysoká teplota okolo 400°C, skleníkový efekt, který by ani Václav Klaus nezpochybnil, tlak bezmála 100x větší než na Zemi… tady by život nehledal ani nejoptimističtější galaktický stopař. Přesto se v poslední době začíná slovo Venuše objevovat v astrobiologických kuloárech a rozhodně se nemá na mysli přezdívka manželky některého z diskutérů.

 

 

Na rozdíl od ostatních těles, kde se život obecně očekává hlavně pod povrchem, na Venuši by mimozemské potvůrky měly vystrkovat růžky z mraků. Ve výšce okolo 50 km nad povrchem panují přijatelné teploty okolo 30 až 70°C a najdeme zde i vodní páru. Je však otázkou, zda by se případné poletující mikroorganismy dokázaly ubránit ultrafialovému záření ze Slunce. Někteří vědci např. z Kalifornského technologického institutu se domnívají, že ano. Už dříve se objevily teorie, že rovněž Venuše disponovala kdysi dávno podmínkami k životu a to včetně oceánu tekuté vody. Právě z něj by se mohl dostat před miliardami let život do atmosféry Venuše.

 

V pozadí úvah o životě na druhé planetě Sluneční soustavy je opět lukrativní kosmonautický projekt. Vědci by rádi k Venuši vyslali kosmickou sondu s atmosférickým balónem, jenž by teorie o možnosti života rozlouskl.

 

Doporučený článek k tématu: Terraformace Venuše

 

 

Zdroje: astrobio.net, dailygalaxy.com