V San Diegu bouchlo šampaňské, sovětský Lunochod 1 je opět v akci!

Lunochod 1. Autor: Goddard Spaceflight Center
Lunochod 1. Autor: Goddard Spaceflight Center

Je mnoho způsobů, jak měřit vzdálenosti ve vesmíru. Některé jsou poměrně přesné, jiné už méně a mnohdy se jedná o pouhé odhady. Historicky nejlepších výsledků se dosahuje při měření vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. Díky přesným údajům se už dříve podařilo zjistit, že se nám kosmický soused vzdaluje rychlostí asi 4 centimetry ročně. Do přesného měření vzdálenosti Luny od Země se po 40 letech pustil i sovětský Lunochod 1.

 



K určení vzdálenosti Měsíce se už více než čtyři desetiletí používají tzv. laserové odražeče. Na povrch kosmického souputníka je dopravily posádky lodí Apollo i sovětské automatické sondy. Princip laserového odražeče je přitom poměrně jednoduchý. Pomocí laserového děla je směrem k Měsíci vyslán laserový svazek, tam se odrazí od skleněného hranolu a vrátí zpět na Zemi, kde je zachycen teleskopy. Celá cesta mu zabere v průměru asi 2,5 sekundy. Rychlost laserového svazku je známa, čas od odeslání k zachycení se změří a dopočítat následně dráhu paprsku a tedy i vzdálenost Měsíce s přesností na milimetry je už triviální.

 

Odražeče nemusí být napájeny energií a nejsou zanášeny prachem, takže je vědci využívají i po 40 letech od instalace na měsíčním povrchu.

 



 

Měřením vzdálenosti Měsíce se zabývá tým pod vedením Toma Murphyho z Kalifornské univerzity v San Diegu. Obecně platí pravidlo, že čím více odražečů se na povrchu Měsíce nachází, tím lépe. K vynášení některých závěrů by bylo ideální mít na povrchu našeho souputníka 4 až 5 kousků. Murphy a jeho kolegové měli dosud odražeče z misí Apolla 11, 14 a 15 a ze sovětské sondy Lunochod 2.

 

Murphy ale dlouhá léta snil o zachycení signálu s Lunochodu 1. Sovětská kosmická sonda přistála na povrchu Měsíce 17. listopadu 1970 a pracovala do října následujícího roku. Poté se však po legendárním vozítku slehla zem (nebo spíš regolit). Během čtyřiceti let proběhl bezpočet snah o zachycení signálu z francouzského odražeče o velikosti 45×20 centimetrů. Neúspěchy vyvolaly určité obavy a závěry, že Lunochod 1 zapadl do kráteru nebo je jeho odražeč nasměrován jiným směrem než ke své rodné hroudě.

 

Nedávno nalezla „ztraceného bratra“ americká kolegyně. Sonda LRO zachytila s oběžné dráhy Měsíce zaparkovaný Lunochod 1, který se nacházel o několik kilometrů daleko od původně předpokládaného místa. O objevu Lunochodu 1 sondou LRO jsme psali v samostatném článku.

 

Lunochod 1 na snímku ze sondy LRO. Autor: NASA
Lunochod 1 na snímku ze sondy LRO. Autor: NASA

 

Den „D“ přišel 22. dubna 2010. Z observatoře Apache Point v Novém Mexiku byl směrem k Měsíci vyslán laserový svazek, který se následně podařilo zachytit 3,5 m dalekohledem. Murphy a jeho kolegové během 30 minut určili pozici Lunochodu 1 s přesností na 10 metrů. Do budoucna budou moci počítat i s pátým odražečem na povrchu Měsíce.

 

Díky laserovým odražečům se daří nejen změřit přesnou vzdálenost Měsíce od Země, ale také testovat obecnou teorii relativity a studovat vnitřní stavbu Měsíce. V minulosti bylo přesnými měřeními zjištěno, že rotace Měsíce není rovnoměrná, což vysvětluje vnitřní rozložení hmoty uvnitř tělesa. Díky „návratu“ Lunochodu 1 budou moci vědci zjistit další informace o velikosti a poloze měsíčního jádra.

 

Další fotografie obou Lunochodů ze sondy LRO na webu NASA.

 

Zdroj: astrobio.net

 

 



 

 

 

 

www.novedalekohledy.cz