Sestřenice Slunce nás chce vyvraždit?

Gravitační remorkér má cíl vytlačit planetku s kolizní dráhy - zatím naštěstí pouze v představách malíře. Credit: Durda/BBC News
Gravitační remorkér má cíl vytlačit planetku s kolizní dráhy - zatím naštěstí pouze v představách malíře. Credit: Durda/BBC News

Určitě jste o tom před pár dny slyšeli. Novináři a zejména ti bulvárně ladění stanovili další datum konce světa. K překvapení všech to není termín blížících se parlamentních voleb a dokonce ani oblíbený rok 2012, ale poněkud vzdálenější údobí …. přibližně za 1,5 milionů let. Tou dobou se ke Slunci možná přiblíží hvězda Gliese 710 a způsobí paseku ve vnějších i vnitřních částech Sluneční soustavy.


 

Realita je pochopitelně trochu jinde. Podle výpočtů je asi 86% pravděpodobnost, že se Gliese 710 za 1,45 (± 0,06) milionů let přiblíží na vzdálenost 1,3 světelných let. V pozemských podmínkách se jedná o nepředstavitelnou vzdálenost, avšak ve vesmíru je to co by planetou dohodil. Důsledky „průletu“ Gliese 710 mohou být ryze gravitační. Se svou hmotností přibližně poloviny Slunce může napáchat pořádný zmatek především v Oortově oblaku. Tento nejvzdálenější region Sluneční soustavy je zásobárnou kometárních jader. Už sebemenší gravitační kopanec dokáže vyslat směrem do vnitřních částí planetárního systému velké množství potencionálně nebezpečných kometárních jader. Pro život na Zemi může být tato situace nebezpečná. Nelze však dát rovnítko mezi přílivem kometárních jader a srážkou Země s některým z nich. Vzdálenosti ve vesmíru jsou přece jen velké. V souvislosti s Gliese 710 se hovoří ještě o větší hrozbě a to přiblížení na vzdálenost pouhých 1000 AU, což by ovlivnilo i objekty v Kuiperově páse za dráhou Neptunu. Pravděpodobnost takové události je ale v řádu setin procenta.

 

Ke srážkám Země s kosmickými projektily ale samozřejmě dochází. Každý den se naše planeta střetává s tělesy o rozličné velikosti. Kosmický prach o průměru setin milimetrů až několik centimetrů neškodně zazáří v atmosféře jako meteor. Větší tělesa dokážou průlet atmosférou přežít a dopadnou na zemský povrch jako meteority.

 

V minulosti Země nalezneme šrámy a jizvy po větších kolizích. Nejznámějším příkladem je nepochybně kráter Chicxulub, jehož vyhloubení koresponduje se zmizením dinosaurů z povrchu zemského. Snad každého napadne otázka, zda se podobná katastrofa může v budoucnu opakovat? Ano, může! Ať už se bude jednat o spršku komet z Oortova oblaku, vyvolanou průletem blízké hvězdy, či osamělého poutníka. Pravděpodobnost kolize s globálními důsledky je ovšem malá.

 

Malí a zákeřní

 

V dnešní době jsou paradoxně nejnebezpečnější malé objekty o velikosti v řádu desítek metrů. Ve Sluneční soustavě platí obecné pravidlo „čím menší, tím početnější“. Malých projektilů o velikosti většího domu je v našem planetárním systému požehnaně a velmi špatně se hledají. Proto nelze do budoucna vyloučit kolizi Země s menším tělesem, které způsobí lokální katastrofu v rozmezí metrů až kilometrů od místa dopadu. Pro varování nemusíme chodit daleko – o Tunguzské katastrofě před 100 lety slyšel snad každý – viz článek v Instantních astronomických novinách.

 

Astronomové se podobným událostem snaží zabránit a monitorují jak velká (několikakilometrová) tělesa, tak i jejich menší kolegy.

 

Pokud bychom přece jen objevili těleso, které se rozhodlo ukončit své vesmírné účinkování srážkou se Zemí, měli bychom nějakou šanci svůj osud zvrátit? Předně je nutné říci, že platí základní pravidlo: prevence, prevence a ještě jednou prevence. Státní rozpočty zatím bohužel nedávají příliš mnoho finančních prostředků na monitorování kosmických vetřelců v blízkém i širokém okolí. Včasné odhalení hrozícího nebezpečí je v tomto případě stejně klíčové, jako odhalení přicházející vážné nemoci u člověka. Čas a velikost tělesa budou hrát hlavní roli v příběhu velké kosmické katastrofy.

 

0 až 10 let: utečte!

 

Podle statistik se Země srazí s tělesem o velikosti asi 140 metrů jednou za 30 000 let. Pokud by hrozila srážka s takovýmto tělesem a věděli bychom o tom v rozmezí hodin až 10 let, nezbývá nic jiného, než danou lokalitu evakuovat. Velká část zemského povrchu je neobydlená (moře, oceány, poušť), což pravděpodobnost nutnosti větší evakuace mírně vylepšuje.

 

Objekty o velikosti přibližně 10 km se srazí se Zemí jednou za 100 milionů let. Před dopadem takového projektilu ale neutečete vůbec nikam.

 

10 let a více: dejme hlavy dohromady

 

Pokud by lidstvo na svou záchranu mělo 10 a více let, mohlo by se pokusit nevítaného návštěvníka zlikvidovat. Hollywoodské záchranné akce, kdy je i ten poslední šmejd z vesmíru zničen jadernou hlavicí, se však jeví jako špatný tah. Je mnohem bezpečnější a smysluplnější pozměnit oběžnou dráhu planetky či komety a dostat ji z kolizního kursu. Stačí, aby projektil „dorazil“ o 4 minuty později a Země mezi tím sama uhne o více než 7 000 kilometrů. Návodů a postupů, jak dráhu tělesa ovlivnit, je celá řada.

 

Zdroje:

 

 



 

 

 

 

www.novedalekohledy.cz