Ohlédnutí za Jupiterem v Mezinárodním roce astronomie

Jupiter 25. 9. 2009. Čas 19:06-19:21 UT. Newton 330/3110, zv. 311x, Lidová hvězdárna Prostějov. Jih nahoře, západ vlevo. Kreslil Vladimír Kocour.

Rok 2009 se stal Mezinárodním rokem astronomie na návrh Itálie na základě toho, že v roce 1609, tedy o 400 let dříve, byly objeveny Jupiterovy měsíce Io, Europa, Ganymedes a Callisto. Tato soustava představuje hned na první pohled sluneční soustavu, což tomuto objevu dodalo veliký symbolický význam. Poprvé člověk na vlastní oči spatřil, že někde ve vesmíru reálně existuje něco, co velmi připomíná Koperníkův heliocentrický model. Ačkoli do teoretického potvrzení heliocentrismu bylo ještě daleko, tento objev nebylo možné přehlédnout. Historický význam této planety je umocněn její vysokou a stálou jasností a snadnou pozorovatelností jejích 4 měsíců i malým dalekohledem. I začínající astronom-amatér může bez velké znalosti oblohy snadno pozorovat velké množství astronomických úkazů — právě na planetě Jupiteru a jeho měsících. V tomto směru bývá Jupiter astronomy-amatéry, ale i některými popularizátory astronomie poněkud nedoceňován.

 


Rok 2009 se téměř přesně kryl s obdobím viditelnosti planety Jupiter mezi dvěma konjunkcemi se Sluncem. Podívejme se nyní, co nám přinesl.

 

Z regionu střední Evropy byl Jupiter hůře pozorovatelný v důsledku nízké deklinace. Maximální výška nad obzorem kolem opozice dosahovala necelých 25°. Přesto se Jupiter stal od července výrazným objektem a terčem pozornosti mnoha astronomů-amatérů.

 

Členové České skupiny pozorovatelů planet pořídili 17 kreseb dalekohledy o průměru od 8 do 33 cm. Největším dalekohledem byl 33-cm Newton 1:10 Lidové hvězdárny v Prostějově.

 

Oproti minulým rokům přibylo v České a Slovenské republice také úspěšných astrofotografů. Mezi nimi vynikli především Michal Vajda a Roman Vaňúr ze Slovenska, do té doby málo známí. Michal Vajda dokonce sestavil návod na fotografování a zpracování snímků Jupiteru. Seznam všech fotografů Jupitera a jejich osobních stránek najdete v odkazech na stránce ČSPP.

 

Rok 2009 byl také rokem vzájemných úkazů Jupiterových měsíců. Jupiterovy měsíce obíhají v podobných rovinách a všechny přibližně v rovině Jupiterova rovníku. Přesto neleží jejich dráhy přesně v jedné rovině. Avšak dvakrát za oběh Jupiteru kolem Slunce, tedy jednou za 6 let, nastane období trvající zhruba jeden rok, ve kterém mohou měsíce na sebe navzájem vrhat stíny nebo se překrývat. Tyto úkazy umožňují zpřesňovat jejich dráhy, které jsou dodnes známy jen přibližně, a dají se dále zpřesňovat pomocí pozorování přesných časů začátků a konců těchto úkazů, případně jejich geometrie. Geometrie těchto úkazů se většinou v důsledku seeingu a malých úhlových rozměrů měsíců nepozoruje přímo, spíše se měří pokles jasnosti měsíců fotometricky. Ačkoli se takové pozorování principiálně velmi podobá pozorování zákrytových proměnných hvězd, je mnohem obtížnější. Důvodem není jen nedostatek vhodných srovnávacích objektů, vadí i blízkost velmi jasného Jupitera — a navíc je tu požadavek vysokého časového rozlišení. Metodiku tohoto pozorování popsal p. Jan Mánek ze Zákrytové a astrometrické sekce ČAS v článku Vzájemné úkazy Jupiterových měsíců (PHEMU09). Pozorování těchto úkazů celosvětově koordinuje Bureau des Longitudes v Paříži ve Francii.

 

V zásadě mohla být jako srovnávací hvězda použita také hvězda 45 Cap (6,0 mag), kterou Jupiter zakryl v noci z 3. na 4. srpen 2009. Ačkoli se to na obloze slabými hvězdami jen hemží, k zákrytům hvězd této jasnosti Jupiterem dochází velmi zřídka. A to jednak díky malému průměru Jupiteru, jednak díky jeho pomalému vlastnímu pohybu. Příští zákryt podobně jasné hvězdy Jupiterem budeme moci pozorovat více než za 100 let.

 

Pozornost nejen astronomů, ale i široké veřejnosti vzbudil nečekaný úkaz, který oznámil 19. 7. 2009 australský astronom-amatér Anthony Wesley. Tímto úkazem byl dopad meteoroidu nebo malé planetky do atmosféry Jupiteru blízko polární oblasti. Projevil se jako téměř černá skvrna v Jupiterově atmosféře, která se postupně v průběhu přibližně jednoho kalendářního měsíce rozplynula. Impaktovou skvrnu zachytili fotograficky i na kresbách (viz odkazy dole) četní amatéři, především v zemích, které měly příznivější geometrické podmínky k pozorování Jupitera.

 


Budoucí rok

 

V období viditelnosti kolem letošní opozice bude Jupiter pozorovatelný od dubna 2010 do ledna 2011. Díky vyšší deklinaci dosáhne ve střední Evropě výšky až 40° nad obzorem. Nejlepší viditelnost nastane kolem opozice se Sluncem 21. září. V roce 2010 nastane několik konjunkcí Jupitera s ostatními objekty sluneční soustavy. O nich, případně o jejich pozorování vás bude informovat Česká skupina pozorovatelů planet na svých stránkách.

 

Zdroje a odkazy: