Existují mimozemské civilizace? Na odpověď raději zapomeňte
Druhá Země zatím jen v představách. Zdroj: sciencenews.org
V Londýně skončilo dvoudenní setkání pod hlavičkou Královské společnosti, které bylo věnováno hledání mimozemských civilizací. Slavný projekt SETI letos slaví jubileum a to je ta pravá chvíle pro rekapitulaci dosavadních snah a výsledků.
Z mnoha zpráv, které se v posledních hodinách a dnech objevily v tisku a na zpravodajských webech, by člověk nabyl dojmu, že druhá Země bude nalezena hned zítra a mimozemský život snad pozítří nebo nejpozději do týdne.
Jsme opravdu blízko k objevení mimozemského života? Odpověď na tuto otázku je poněkud složitější. Hlavním problémem je totiž fakt, že média nám servírují poněkud upravenou (pokřivenou) realitu. Je zde snaha, abychom uvěřili, že už brzy budeme schopni vypátrat mimozemský život na planetách u cizích hvězd. Na něco podobného však raději zapomeňte! I přes optimistické vize některých renomovaných vědců je prakticky vyloučené, že bychom v tomto století nalezli odpověď na otázku, zda také na exoplanetách existuje život.
Kdo a proč nám tedy lže? Nebojte se, nebudeme se pouštět do vytváření konspiračních teorií o tajných spisech FBI a létajících vidličkách či talířích nebo v čem to vlastně naší vesmírní přátelé létají. Vysvětlení je mnohem prozaičtější. Předně je nutné vzít do rukou sekyru (jen obrazně prosím!) a rozseknout hledání života ve Sluneční soustavě a mimo náš planetární systém.
Mnoho astrobiologů dnes hovoří o tom, že mimozemský život může být objeven už co nevidět. Ve skutečnosti tím však nemyslí mimozemské civilizace v dalekém vesmíru, ale primitivní život na některém z těles Sluneční soustavy. Zatímco první část informace létá světem médií jako splašená prskavka, druhá část sdělení se k nám obvykle už tak rychle nedostane. Důvod? Za vším stojí senzace chtiví novináři, nepochopení pojmů a dojmů, ale také mnohdy samotní vědci, závislí na dotacích a grantech.
Ani objevení života na jiném tělese Sluneční soustavy není na pořadu dne. Existují fakticky dvě cesty, jak život nalézt. První a pro mnohé aktuálně nejnadějnější představují meteority z Marsu. Výzkum kosmických poutníků z rudé planety se vrací a zase utichá jako to pověstné jojo. V tomto případě je však skepticismus na místě. Jen malá část astrobiologické obce považuje nálezy v těchto meteoritech za dostatečně průkazné. Uvidíme co přinesou léta budoucí, utvářet však odpověď na nejdůležitější otázku moderní vědy na základě jednoho meteoritu nelze.
Druhou cestu představují kosmické sondy. Škrty v rozpočtu, obava z kontaminace a další faktory však zatím odkládají hledání života na Marsu či Titanu do vzdálené budoucnosti. Plány na ještě pokročilejší mise jako je ponorka, hledající život pod ledovou slupkou Europy, zůstávají jen snem, jenž budí ze spaní nejednoho astrobiologa.
Jestli je situace ve Sluneční soustavě pesimistická, pak za branami našeho planetárního systému je vyloženě zoufalá. Ano…astronomové už dokázali objevit více než 400 exoplanet u cizích hvězd a hledání druhé Země je v plném proudu, ale…jisté jste čekali ono zdrcující ale..?!
Prvně si musíme odpovědět na otázku, kdy bude objevena vytoužena druhá Země…tedy exoplaneta zemského typu, obíhající okolo své hvězdy v obyvatelné zóně. Nevíme! Kosmický dalekohled Kepler by takovou planetu mohl nalézt do roku 2012. Je však možné, že kdykoliv předtím ho předstihne některá z pozemských observatoří. Nejen Američané na Mauna Kea, ale rovněž Evropa v Chile má ambice ulovit první planetu, na jejímž povrchu se nachází podmínky k životu.
A v tom je ten háček. Do 3 až 4 let objevíme „druhé Země“, do 10 let už jich budeme znát desítky a možná stovky a do 15 až 20 let budeme zkoumat jejich atmosféry. Mezitím se zlepší naše představy o vzniku a vývoji planetárních světů, astrobiologové dodají nové kousky do mozaiky znalostí o vzniku a vývoji života.
Astronomie nám ale v nejbližších desetiletích (a dost možná nikdy) neřekne, zda se na povrchu té či oné exoplanety skutečně nachází život a v jaké je vývojové fázi. Nezbývá nám nic jiného, než namířit radioteleskopy k nebi a poslouchat. Už více než 50 let vesmír mlčí a pomyslné sluchátko mimozemské komunikace nezvoní.
Přes 400 lety zvedl Galileo Galilei dalekohled k nebi a lidstvo se vydalo do zahřívacího kola hledání mimozemského života. Objevy prvních exoplanet a mise kosmických sond spustily start závodu o nalezení odpovědi na jednu z nejvíce fascinujících otázek v historii. Závod to bude zdlouhavý a vidina šachovnicového praporku je nejistá.
Na začátku jsme hledání života ve Sluneční soustavě a mimo ni rozsekli. Paralela mezi oběma obory ale existuje. Nalezeni života na Marsu, či některém z měsíců obřích planet, by vrhlo zcela nové světlo i na hledání života v kosmických dálavách. Objevit primitivní organismy v našem vesmírném sousedství by znamenalo, že život vznikl na dvou fakticky nezávislých tělesech. Příznivci mimozemského života by dostali do rukou hmatatelný a silný argument…
„Jev UFO nám neříká nic o inteligenci kdekoliv ve vesmíru, ale dokazuje, jak je vzácná na Zemi.“
Sir Arthur C. Clarke
Doporučujeme:
Související články:
- Rozsviť, ať tě vidím! Budeme hledat mimozemské civilizace skrze veřejné osvětlení?
- Frank Drake – duchovní otec SETI a slavné mimozemské rovnice slaví 80. narozeniny
- Jaderná energetika, vývoj Galaxie a mimozemské civilizace
- Existují také jiné vyspělé civilizace aneb proč vesmír stále mlčí?
- Život na Marsu: negativní odpověď se bortí
Ano, naprosto souhlasím s tím, že se díváme jen do minulosti. Nic jiného našim způsobem pozorování neumíme vidět. Kvantové principy, tam je zřejmě jádro věci, kterému porozumět není, s našimi (často nedobrovolnými) klapkami na očích snadné.
V každém případě mi přijde, že úsilím Vesmíru je – život. V různých formách a podobách. Jen to, co jsme schopni pozorovat a brát jako život my (bakterie ap.), se ve Vesmíru vyskytuje různě. Nehledě na to, že posuzovat „neživou“ hmotu jako neživou také není asi to nejpřesnější označení…
Mozek – souhlasím naprosto. Mozžek je sice prostorem pro to – něco (Vědomí?), v každém případě obsahuje mnohem víc toho „něčeho“ a poskytuje mnohem víc, než uplatňujeme. Zvláště pak, když připustíme, že na začátku byla myšlenka…
Odpovědět
Naprostý souhlas.
Děsil bych se najít civilizaci na stupni vývoje jako ta naše jen s pokročilejší technologií. Jen taková nám dokáže – a bude chtít – odpovědět.
Odpovědět
Zase příklad, kdy jdeme lesem, ale odborníci tvrdí, že nic takového jako les neexistuje a přitom popisují jednotlivé stromy, keře, byliny do nejmenších detailů.
Přece původní život na Zemi byl založený taky na zcela jiném principu, než je ten dominantní současný. Snad jako důkaz pozůstatků původního může být paralelní „neinteligentní“ život v hlubinách zeské kůry. Viz např. „“vodíkový život“ v hlubinách zemské kůry může být dokonce úhrnem hmotnější než život „přízemní“
http://expmag.sweb.cz/RedRainKerala.htm
Takže naše současná biokonstrukce vytlačila původní, protože dokázala žít v jedné z nejagresivnějších kyselin, ve vodě. Takže kdo je na planetě Zemi doma a kdo představuje predátorský mimozemský život? Že bychom to byli my sami?
Nebo jiný příklad jiné formy „života“?
http://www.astro.sk/zne/zneXXXVII2002F.html
Pod pojmem inteligentní život hledáme naši primitivní komunikaci, kterou se přece musí vyznačovat všechny technické civilizace. Ale náš dětský radiový řev už utichá, přestože komunikujeme mnohem víc, než kdykoli dříve. Jen využíváme šetrnější digi technologii. A až se zanedlouho odpoutáme od běžné fyziky k využívání „kvantových principů“, nebudeme potřebovat pro okamžité získání ani tu. A náš pokročilý, mnohem technicky vyspělejší svět bude pro ostatní téměř absolutně tichý. To nebude signál, že nejsme, ale informace, že jsme jako civilizace dospěli.
Zkoušejme vidět z dneška a včerejška zítřek.
Uvědomujete si, že ať se ze Země díváme ke hvězdám na kteroukoli světovou stranu, ve skutečnosti vidíme stále jen jediný směr. Do tunelu minulosti. Třeba až k „bodu“ počátku vesmíru.
Jedině rozum je jediným strojem času, který dokáže číst přicházející budoucnost. A mozek je skvělou čtečkou, kterou jsme se ještě nenaučili dobře využívat pro čtení „kvantových principů“.
MilošK.
Odpovědět
Mně to někdy přijde, jako rozsáhlý telefonní seznam a jeden účastník se rozhodl, že se dovolá někomu, kdo se narodil ve stejný den a hodinu jako on a musí mít i modré oči. A zároveň věří, že jeho tak stejně někdo hledá a zavolá mu. Tak volá – a zatím nic… Čeká, a zatím nic…
Vesmír je obrovský telefonní seznam. Těch dat narození v kombinaci s barvou očí – neuvěřitelné číslo! Kolik variant života je ve vesmíru? A pořád naše překvapení, že nenalézáme, že oni – nevolají… Mně to zas tak překvapující nepřijde. :-)
Odpovědět