SETI na křižovatce, blíží se konec distribuovaných výpočtů?

Slavný radioteleskop Arecibo (Portoriko). Jeho průměr je 305 m. Proslavil se mimo jiné jako objevitel první exoplanety u pulsaru a v současné době je zdrojem dat pro projekt SETI.
Slavný radioteleskop Arecibo (Portoriko). Jeho průměr je 305 m. Proslavil se mimo jiné jako objevitel první exoplanety u pulsaru a v současné době je zdrojem dat pro projekt SETI.

V letošním roce si připomínáme 50. výročí od chvíle, kdy Frank Drake namířil radioteleskop k nebi, aby se pokusil zachytit případný signál mimozemských civilizací. Tento okamžik je všeobecně považován za zrod projektu SETI (Search for Extra-Terrestrial Intelligence – Hledání mimozemské inteligence), který většina čtenářů zná především skrz SETI@home, běžící na počítačích milionů lidí po celém světě. Kulatiny SETI jsou dobrou příležitostí pro propagaci projektu i pro diskusi celé filozofie, ukryté pod čtyřmi slavnými písmeny.

 



Pokud máte rádi výročí, můžete si do kalendáře poznačit ještě 28. květen, kdy duchovní otec SETI a autor slavné Drakeovy rovnice oslaví 80. narozeniny.

 

Vraťme se ale zpět k SETI. V dubnu letošního roku má v texaském městě League City proběhnout kongres o minulosti, současnosti a především budoucnosti projektu. Už nyní se na stole objevují první témata konference a je téměř jisté, že vše se bude točit především okolo dalšího přístupu. Někteří lidé, nejen z Institutu SETI, volají po radikální změně. „Možná, že každý poslouchá, ale nikdo nic vysílá“, říká Douglas Vakoch. Podle jeho názoru jsme možná jediná civilizace, která měla dostatek odvahy posílat zprávy do vesmíru. I když ani v případě lidského pokolení nešlo dosud o systematickou záležitost. Poprvé byl vzkaz pro případné mimozemské civilizace odvysílán radioteleskopem Arecibo v roce 1974. Od té doby bylo odesláno ještě několik dalších zpráv, povětšinou se však jednalo o popularizační akce či jednorázové výstřelky několika málo nadšenců.

 


Čtěte více: Příběh vesmírných poselství – část první, část druhá


 

Douglas Vakoch proto zvedá pomyslný ukazováček a vyzývá k revoluční změně v projektu SETI. Ten by se měl v nejbližší době zaměřit více na posílání poselství z planety Země do pustého kosmického prostoru.

 

Obsah

 

Řeknete-li „A“, musíte říci také „B“. Velkou otázkou zůstává, co bychom měli vlastně do vesmíru posílat. Pokud se podíváte na první vesmírné poselství – legendární Arecibo message, pak je i pro pozemšťana na první, druhý a dost možná i třetí pohled poměrně těžko pochopitelné. Obyvatel Země je přitom ve výhodě, neboť zná souvislosti a v případě opravdu velkých problémů pohledá informace na Wikipedii. Arecibo message byla odeslána 16. listopadu 1974 směrem ke kulové hvězdokupě M13, vzdálené 25 000 světelných let od Země a obsahovala sedm částí:

 

  1. Čísla 1 až 10
  2. Atomová čísla vodíku, uhlíku, dusíku, kyslíku a fosforu, co by základních kamenů DNA.
  3. Vzorce cukrů a nukleotidů DNA.
  4. Počet nukleotidů v DNA a struktura dvojité šroubovice DNA.
  5. Postava člověka a velikost lidské populace.
  6. Grafické znázornění Sluneční soustavy.
  7. Znázornění radioteleskopu Arecibo a průměru jeho antény.

 

Arecibo message v grafické podobě a v binárním kódu. Zdroj: Wikipedia, upraveno
Arecibo message v grafické podobě a v binárním kódu. Zdroj: Wikipedia, upraveno

 

Na podobných principech byly založeny také poselství, umístěné na kosmických sondách Pioneer a Voyager.
Další zprávy, odeslané v uplynulých 36 letech obsahovaly spíše vzkazy obyvatel Země, hudbu nebo dokonce reklamu na chipsy. V roce 1999 byla do vesmíru vyslána první zpráva, která vešla do historie jako „Cosmic Call“. Ivan Dutil a Stéphane Dumas vyvinuly matematický postup psaní vesmírných poselství, o kterém se předpokládá, že by měl být univerzální a tedy dobře čitelný pro případné mimozemské posluchače.

 

Dnes se objevují názory, že univerzálním jazykem by mohla být fyzika, jejíž zákony platí v celém vesmíru stejně. Poněkud kontroverznější jsou nápady, hovořící o vysílání určitých balíků informací, znázorňující naše dnešní vědění. Je nutné si uvědomit, že zpráva může být doručena v době, kdy naše civilizace bude na daleko vyšší technické úrovni nebo nemusí už vůbec existovat.

 

Výběr cíle

 

Klíčovou otázkou také zůstává výběr cíle. Mám „vysílat rámus“ do vesmíru obecně? Bez výběru konkrétního cíle? Podle mnohých je vhodnější vysílat zprávy k těm hvězdám, u kterých se předpokládá výskyt terestrických planet. Jedná se zejména o hvězdy slunečního typu. Jako nevhodné se ukazují obří hvězdy, jejíž životní pouť netrvá déle než stovky milionů let, takže vývoj inteligentní civilizace je podstatně méně pravděpodobný.

 

Astronomové v nejbližších letech dodají velké množství potencionálních cílů. Ať už kosmický dalekohled Kepler, tak i jeho nástupci a pozemské observatoře naleznou desítky a později i tisíce planet jako je ta naše, na jejichž povrchu se mohou nacházet podmínky k životu. Ani výzkum atmosfér těchto planet není už dnes hudbou velmi vzdálené budoucnosti.

 

Mnozí proto volají po trpělivosti a odmítají zbrklou změnu dosavadní „politiky“ projektu SETI. Je čas věnovat prostor diskusi o obsahu „kosmických sdělení“ a teprve později přistoupit k jejich praktickému rozesílání do pustých končin vesmíru.

 

Mlčeti zlato?

 

Na stole je ještě jedna otázka, o které se ale v SETI moc hlasitě nemluví. Je vůbec vhodné posílat do vesmíru nějaká poselství? Není to pro nás nebezpečné? Určitě vám teď probleskla hlavou představa, kterou nám v posledních letech servírují hollywoodští režiséři. Zlotřilí vetřelci přilétají na Zemi s nepřátelskými choutkami, avšak nakonec vše dobře dopadne a pokud je neodrovnají mikroorganismy nebo sklenka vody, pak americký prezident ve stíhačce zabere zaručeně.

 

Pravděpodobnost, že odpovědi na naše zprávy bude osobní návštěva z dalekého vesmíru je mizivá. Cestování vesmírem je zdá se velmi drahou, ne-li dokonce nemožnou záležitostí a naše planeta není pro případné galaktické kolonizátory zase tak zajímavým cílem.

 

Morální otázky posílání vesmírných poselství se ale jen tak nezbavíme. Znovu se v ní vracíme k obsahu sdělení, které musí být nejen dobře srozumitelné ale rovněž správně interpretovatelné.

 

Celý projekt SETI od rané historie po dnešek je rovněž založen na principu, že mimozemské civilizace (pokud existují) procházejí stejným nebo podobným procesem vývoje jako my a rovněž komunikují v onom relativně úzkém oboru elektromagnetického spektra. Je tato úvaha správná? A proč vesmír stále mlčí? A máme mlčet také?

 

V roce 2010 si připomínáme nejen 50 let od položení základů projektu SETI, ale rovněž 60. výročí Fermiho paradoxu. Na exoplanety.cz se proto budeme otázce života ve vesmíru a jeho hledání věnovat po celý rok.

 

Zdroje:

 

 

 

 

 

 

www.novedalekohledy.cz