Zaplatily planetky clo při průletu naší atmosférou?

Dopad kulek simuloval dopad planetky na zemský povrch.
Dopad kulek simuloval dopad planetky na zemský povrch.

Současné astrobiologické studie hovoří o ranné Zemi jako o relativně pusté planetě s nepříliš velkým výskytem organických sloučenin. Právě na nich je ale dnes náš život od základu postaven. Už dlouho se vědci domnívají, že organické sloučeniny byly na Zemi dopraveny z vesmíru. Někteří jdou ve svých úvahách ještě dál a domnívají se, že i voda byla z velké části dopravena z vesmíru a snad i samotný život nevznikl na Zemi, ale daleko v kosmickém prostoru. Teorie tzv. panspermie má své zaryté zastánce i odpůrce už desetiletí.

 


Panspermii se v článku věnovat tentokrát nebudeme, ale vydáme se po stopách původu organických sloučenin, několik miliard let zpátky v geologické historii Země. Astronomové i astrobiologové se už dlouho domnívají, že organické sloučeniny se na naši planetu dostaly při dopadech planetek a komet. Úvaha je to logická, neboť tato malá tělesa Sluneční soustavy jsou na organické sloučeniny bohatá a v době, kdy byla Země mladá, sem dopadala s více než vysokou frekvencí.

 

Každého, kdo viděl alespoň jednou některý z Hollywoodských trháků o kosmickém armagedonu, však napadne, že z planetky či komety po dopadu při rychlosti několika kilometrů za sekundu moc nezbude. V obrovském žáru nemá šanci ani ta nejodolnější organická molekula. Při dopadu mohly vzniknout maximálně jednoduché molekuly (např. oxidu uhličitého).

 

Astrobiologové ještě pracují s teorií, že organické molekuly vznikaly v atmosféře při chemických reakcích, vyvolaných bleskem. Tato teorie by ovšem byla platná pouze v ranné atmosféře naší planety, která byla bohatá na vodík a metan. V pozdější době se podobné reakce zdají spíše nepravděpodobné.

 

Seiji Sugita z Tokijské univerzity a Peter H. Schultz z Brown University v USA provedli zajímavý experiment z něhož vyplývá, že planetky mohly za průlet atmosférou „zaplatit daň“.

 

Sugita a Schultz simulovali dopad planetky na zemský povrch. Žádné malé těleso ve Sluneční soustavě se experimentu zúčastnit dobrovolně nechtělo a vědcům se ani nepodařilo najít vhodnou lokalitu pro dopad, a tak si museli vystačit s náhradou. Rozdováděnou planetku s kolizním kursem zastoupila při experimentu kulka z polykarbonátu. Okolní atmosféra byla nahrazena směsi argonu, dusíku a kyslíku. Kulka byla vypálena na měděnou desku pod ostrým úhlem rychlostí asi 6 km/s. Z výsledků experimentu se zdá, že reakcí uhlíku z kulky a dusíku z atmosféry vznikl kyanid.

 

Kyanid sice nemá na Zemi zrovna dobrou pověst, ale při vzniku života mohl sehrát důležitou roli. Při pozdějších reakcích kyanidu s „pozemskými sloučeninami“ mohly vznikat ještě složitější molekuly, jenž se později staly základními kameny života na naší planetě.

 

Zdroje: