Souboj o astrobiologickou jedničku: Titan vs. Enceladus a naděje jménem Europa

Enceladus
Enceladus

Letošní klání na astrobiologickém poli trochu připomíná sezónu Formule 1. Na předních místech se hřejí netradiční týmy a favorité posledních let okupují zadní pozice. Koncem 90. let jsme si zvykli na to, že v souvislosti s astrobiologickými úvahami ve Sluneční soustavě byl zmiňován především Mars.

 


Europa: hodně vody a kyslíku?

 

V poslední době se o Europě zase tak moc nepíše, což však můžeme vysvětlit poměrně jednoduše tím, že Jupiterův měsíc není aktuálně pod drobnohledem žádného pozemského kosmoplavce, na což jsme byli zvyklí v 90. letech v souvislosti se sondou Galileo. Ale…abychom to nezakřikli. Jeden nový objev tady přece je.

 

Podle odhadů může oceán kapalné vody pod povrchem Europy obsahovat až 2x více vody, než všechny pozemské oceány dohromady. Co je ale ještě zajímavější, podle nové studie může tento oceán obsahovat dostatek kyslíku na to, aby umožnil vznik a rozvoj života na pozemské bázi (voda + kyslík). Richard Greenberg z University of Arizona odhaduje, že kyslíku může být v oceánu až 100x více, než se předpokládalo dříve.

 

Europa
Europa

 


Mars ztrácí výsadní postavení

 

Odlišná situace je v případě Marsu. Na oběžné dráze pracuje několik sond a na povrchu stále prohání kolečka Spirit a Opportunity (nebo jak mu v NASA důvěrně říkají Oppy). Mars nezmizel z astronomických análů ani nepřišel o výsadní postavení hlavní destinace kosmických sond. Ztratil však monopol a lesk dřívějších let na poli hledání života v blízkém vesmíru.

 

Díky sondě Cassini se do popředí zájmu dostal zejména Saturnův měsíc Titan. Rozvádět proč, kdy a jak nemá v tomto článku valného smyslu. Na našem webu už jsme aktuální dění okolo Titanu proprali ze všech směrů. Natěšený čtenář budiž klikne na příslušný štítek a může se začíst.

 


Titan vs. Enceladus

 

Titanu šlape na paty jeho vlastní bratr – měsíc Enceladus. K němu se v tomto článku ještě dostaneme. Než se tak stane, doplňme ještě jednoho letošního suveréna. Tím je díky misím několika sond náš Měsíc. Stále se spekuluje o přítomnosti vody na Měsíci. Na rozdíl od Marsu, Titanu, Enceladu a Europy v případě Měsíce nehraje voda na astrobiologickou ale spíše ekonomickou notu. Voda a život se v posledních letech stali neodlučitelným párem a to zejména pro senzacechtivé novináře. Astrobiologie v této souvislosti prochází postupným rozvodovým řízením, takže hledání života už napříště nemá být nutně spojováno s výskytem vody.

 

Měsíc

 

U Měsíce ale o život nejde. Nehledáme oceány nebo jezera vody ale drobné krystalky ledu rozeseté v měsíčním regolitu. Voda ve formě ledu na Měsíci patrně je. Řeší se spíše kde a kolik. Led by měl být podle představ vědců hnacím motorem pro návrat člověka na Měsíc. Abychom tomu rozuměli: astronauti by měli dolovat z měsíční půdy led a z něj pak vyrábět vodu pro vlastní potřebu. Představa sice hezká ale… na uvaření jednoho hrnku kávy musíte překopat několik stovek kilogramů měsíční horniny. Je tedy otázkou, zda dolování vody na místě bude především v prvních letech našeho pobytu na Měsíci opravdu výrazně levnější v porovnání s dopravou životodárné kapaliny ze Země.

 

Oceán na Enceladu?

 

Jen málo témat v astrobiologii budí vášnivější diskuse než přítomnost oceánu tekuté vody pod povrchem Enceladu.

 

Píše se rok 1997 a z Mysu Canaveral startuje kosmická sonda Cassini. Jejím cílem je výzkum Saturnu a jeho početné rodiny měsíců. Kromě samotného krále prstenců jsou v hledáčku především Titan a Enceladus.

 

Ledový vulkanismus na Enceladu.
Ledový vulkanismus na Enceladu.

 

V roce 2005 objevuje sonda Cassini u Enceladu ledový vulkanismus. Fotografie ledových gejzírů okamžitě oblétly svět a staly se vděčným tématem nejednoho astrobiologického kongresu. Na mysl se dostává řada otázek. Jaké je složení těchto gejzírů a jaký je jejich původ? Po 4 letech zatím na tyto otázky neznáme přesnou odpověď. Cassini prolétá okolo měsíce několikrát ročně a získává další a další cenná data, na odpovědi si však budeme muset počkat až na některou z dalších sond, která se na ledový měsíc podívá podrobněji.

 

Už v roce 2005 se zrodila teorie, podle které má ledový vulkanismus původ v oceánu kapalné vody. Ten se má nacházet jen 7 metrů pod povrchem. Podle studie týmu Carolyn Porco je poměr ledových krystalků a vodní páry v gejzírech asi 50:50.

 

Pod povrchem Enceladu určitě nějaká voda je. Zůstává však otázkou v jaké podobě. Jedna strana astrobiologického světa se domnívá, že v tekuté podobě a že bychom tudíž měli Enceladus zařadit do skupiny potencionálních kandidátů na hostitele života. Druhá část astrobiologů (a zejména planetologů a astronomů) si myslí, že vodní pára vzniká sublimací z podpovrchových vrstev ledu. Podle nich je Enceladus sice zajímavým cílem pro další výzkum, ale je pouze chladným, nehostinným tělesem s výskytem ledu, tvrdým jako skála.

 

Má ledový vulkanismus původ v tekutém oceánu nebo v sublimaci ledové vrstvy? Tato otázka se stala jablkem sváru současných debat.

 

Olej do ohně přilila Susan Kieffer a její nejnovější studie. Podle ní není poměr ledu a vodní páry 1:1, jak předpovídala studie v roce 2005, ale 2:10. Pára by tedy měla vznikat sublimací ledové vrstvy a teorie výskytu oceánu kapalné vody dostává na frak.

 

Jak to celé dopadne uvidíme nejdříve za 10, 15 let, až se k Enceladu vydá další z kosmických sond.

 

Hledáme život na planetách u cizích hvězd a přitom ho nejsme dnes schopni vyloučit ani na jiném tělese v naší vlastní Sluneční soustavě. Jak se říká, pod svícnem bývá největší tma…

 

Doporučené:

 

Zdroj:

 

 

 

www.novedalekohledy.cz