Voda na Měsíci nepotvrzena, omdlévající novinářka a Barack Obama

Geologická mapa Měsíce, sestavena na základě měření přístroje GRS sondy Kaguya
Geologická mapa Měsíce, sestavena na základě měření přístroje GRS sondy Kaguya

Tak jsme se konečně dočkali. Největší objev posledních let proletěl snad všemi sdělovacími prostředky. Na Měsíci je voda! Pohledem do kalendáře zjišťuji, že Luna dnes zapadá už kolem 22. hodiny. Hrome, taková smůla. Snad se ale stihnu vyškrábat na nějaký ten kopec a spatřit zázrak posledních dní na vlastní oči. Vždyť na Měsíci byla konečně potvrzena voda a to hned třemi misemi! To už přece musí být pravda, nebo snad nemusí? Ehm..nejen, že nemusí, ono to tak dokonce vůbec není :(.

 


Měsíc se v posledních dnech postaral o poměrně velký rozruch. S humbukem okolo schvalování úsporného balíčku nebo návštěvy papeže v české kotlině se to srovnat nedá, ale na vědecké a astronomické téma to byl opravdu minimálně středně velký povyk. Novinářky omdlévaly na tiskových konferencích, těžko říct zda z odéru svého kolegy z konkurenční televize nebo pod tíhou onoho velkého objevu. Pisatelé z rubriky věda dostali klíče od skříně s palcovými titulky, kam se obvykle dostanou jen stěží a astronomické weby sáhly po tučném fontu a vykřičnících.

 

Aby také ne…vždyť nám všem do hlavy vtloukali už od základní školy, že na Měsíc chudák nemá ani atmosféru a ani vodu. Teď už to neplatí, vše se změnilo, když 3 (slovy tři!) mise nezávisle na sobě potvrdily přítomnost vody na povrchu našeho kosmického souputníka.

 

Máme tady světovou hospodářskou krizi a tak se každá dobrá zpráva hodí. Kdo z nás by nechtěl slyšet při pití ranní kávy, že na Měsíci našli vodu?

 

Situace ovšem není natolik horká, jak se nám někteří snaží namluvit. Po letech nezájmu se v poslední době u Měsíce dveře netrhnou. Na oběžné dráze lítá jedna sonda za druhou, z různých koutů světa. Nejnovějším přírůstkem je americká sonda LRO, která se však na současném megaobjevu nepodílela.

 

Není to tak, jak si myslíte

 

Vodu na Měsíci měla nejdříve potvrdit indická sonda Chandrayaan-1. Vědci se pak vydali do archívu a prostudovali staré záznamy z amerických sond. A ejhle…stejné výsledky jako Chandrayaan-1 objevily už dříve sondy Deep Impact a při svém průletu okolo Měsíce v srpnu 1999 i sonda Cassini, dnes zkoumající Saturn a jeho měsíce. Výsledky ze třech sond už samozřejmě nemohou být náhodné, takže zde máme jednoznačný důkaz. To nepochybně ano, ale čeho?

 

Sondy údajně odhalily nepatrné množství ledu v měsíční hornině na povrchu a to v místech, kam dopadají sluneční paprsky. Existuje tedy obecný předpoklad, že na dně kráterů v okolí obou pólů, kam se sluneční paprsky nedostanou a kde panuje opravdová zima, může existovat vody více. Problém současného objevu je fakt, že byl učiněn z oběžné dráhy (resp. při průletu okolo) Měsíce a to díky absorpci záření na krátkých vlnových délkách, v infračervené části spektra. Na podobných vlnových délkách vyzařují molekuly vody ale také třeba hydroxilu! Tři sondy tak sice našly totéž, ale zda se jedná o vodu, zatím zcela jistě nevíme. Mluvit o potvrzení přítomnosti vody je poněkud předčasné!

 

Kromě toho je zde další přitěžující okolnost. Přítomnost vody na povrchu Měsíce nastínila už v roce 1994 americká sonda Clementine a jednoznačnější důkazy získal o čtyři roky později kolega Lunar Prospector. Od roku 1998 proběhly ještě další průzkumy, například radioteleskopy ze Země, ale doopravdy jsme se v otázce vody na Měsíci nepohnuli ani o píď. Současný megaobjev tak fakticky nepřináší nic moc nového.

 

Musíme ale zůstat nohama pevně na zemi. I kdyby voda na Měsíci opravdu byla (jako že asi je), vydolovat ji z horniny nebude nic jednoduchého. Na přípravu jednoho hrnku kávy by jste museli překopat asi 300 kg měsíční horniny!

 

Proutkaření na Měsíci trochu vzdáleně připomíná podobnou snahu u Marsu. Při hledání vody na rudé planetě jsme měli nejdříve určité indicie z kosmických sond, jenž pracují na oběžné dráze. Největší kus práce odvedla nepochybně sonda Mars Odyssey. V květnu loňského roku pak na povrchu vzdáleného světa dosedla sonda Phoenix a svou lopatkou, přístroji a kamerou, prokázala existenci vodního ledu na místě. Tomuhle se říká jednoznačný důkaz, prokázaný dvěma nezávislými postupy.

 

V případě Měsíce je situace horší. I kdyby stejné výsledky získalo 30 sond, nebude to fakticky nic moc znamenat. Zajímavější by byl průzkum přímo na povrchu. Na alespoň malý posun kupředu však nemusíme čekat dlouho. Dne 9. října na Měsíc dopadne urychlovací stupeň Centaur. Následkem dopadu se zvedne oblak prachu o celkové hmotnosti 350 tun a výšce 9,6 kilometrů. Tímto oblakem prachu prolétne sonda LCROSS, jenž se k Měsíci vydala společně s již zmíněnou sondou LRO. V pohotovosti budou rovněž dalekohledy na Zemi. Pokud by se v oblaku prachu podařilo najít stopy vody, byl by to malý posun v před.

 

Ještě lepší výsledky by přirozeně získala sonda přímo na místě. Kdy se ji však dočkáme, není vůbec jisté. Posledním lidským exemplářem, který přistál na povrchu Měsíce byla v roce 1976 Luna 24.

 

Pilotovaný program

 

V hlavách kosmických stratégů se rodí i myšlenky na pilotovaný let k Měsíci. Krumpáč astronauta by mohl otázku přítomností vody na Měsíci rozlousknout možná ještě lépe, než kosmická sonda. Zřejmě nejdál jsou Američané, kteří už od úvah přešli k činům. Vývoj nové kosmické lodi Orion a rakety Ares-1, probíhá svižným tempem kupředu. Už koncem října se má zárodek nového nosiče vydat k nebesům po balistické dráze.

 

Určitě jste slyšeli, že současný americký prezident nechal celou vizi kosmonautiky své země přezkoumat. Co přesně tohle slovo znamená a jaký bude další osud pilotovaného programu NASA se dozvíme už brzy. Podle původních plánů se měl zmíněny krumpáč v ruce amerického astronauta zarýt do povrchu Měsíce okolo roku 2020. Je otázku, zda motory rakety Ares-1 dokáží překonat nejen zemskou gravitaci ale také hospodářskou krizi, nedostatek financí i motivace. Může se zdát, že zbytečný a drahý pilotovaný kosmický výzkum musí být v době hospodářské krize první, kterému se utáhne opasek a to pokud možno rovnou okolo krku. Kosmonautika má ale pro ekonomiku poměrně velký stimulační efekt a dokáže zaměstnat tisíce lidí z celé palety oborů.

 


Velmi povedená animace testu rakety Ares-1

 

Nelze vyloučit, že onen krumpáč bude v ruce držet příslušník jiného národa. Své plány má Rusko, jenž se ale zmítá dlouhodobě ve finančních. Dalším horkým kandidátem je Čína. Její prohlášení jsou však spíš zbožným přáním, než realitou, podloženou konkrétními činy. I když…uvidíme. Své poslední slovo jistě neřekla ani Evropa, která touží po vlastní kosmické lodi. Vše ale komplikují byrokratické překážky i nedostatek motivace.

 

 

www.novedalekohledy.cz