T-65 milionů let: kdo přežil? Mixotrofní organismy

Dopad planetky v představách malíře.
Dopad planetky v představách malíře.

Na mexickém poloostrově Yucatán se pod vrstvou sedimentů nachází jeden z nejslavnějších a nejkontroverznějších impaktních kráterů. Název Chicxulub dostal podle vesnice, nacházející se téměř přesně nad jeho středem. Kráter Chicxulub vyhloubil kosmický projektil před 65. miliony lety, což až nápadně koresponduje s předpokládaným datem vyhynutí dinosaurů.

 


Zda tomu tak skutečně bylo, nebudeme teď řešit. Podíváme se blíže na následky podobné katastrofy:

 

  1. Lokální důsledky – dopad tělesa o velikosti 10. až 20. km, způsobil okamžitou devastaci okolí do vzdálenosti několika stovek kilometrů. Na místě dopadu vznikl kráter o průměru 200 km.
  2.  

  3. Globální důsledky:
    • Požáry: do atmosféry se po dopadu dostal žhavý materiál, jenž po návratu na zemský povrch vyvolal požáry na velké části planety.
    • Tlaková vlna obletěla svět.
    • Vlny tsunami: vysoké až jeden kilometr, vymazaly z povrchu zemského přímořské oblasti, hluboko do vnitrozemí.
    • Zemětřesení: dopad vyvolal také silná zemětřesení
    • Kyselé deště: obrovské lesní požáry dostaly do atmosféry značné množství oxidu dusíku, který reagoval s vodními párami a vytvořil kyselé deště.
    • Globální oteplování: z lesních požárů se do atmosféry dostalo také velké množství oxidu uhličitého, jenž způsobil dlouhotrvající globální oteplování.
    • Zastínění Slunce: při dopadu se do atmosféry dostalo velké množství prachu, který postupně zastínil Slunce na celé Zemi na dobu až 6 měsíců.

 

Právě zastínění Slunce mělo pro pozemský život nejhorší důsledky. Nastala tma a zima, rostliny začaly odumírat, následovali býložravci a nakonec masožravci. Celý potravinový řetězec se zhroutil. Živočichové, kteří přežili následky prvních hodin a dní po nárazu kosmického vetřelce, nyní umírali pod temnou a chladnou oblohou.

 

Harriet Jones(ová)
Harriet Jones(ová)
Ne všechny pozemské organismy ale vyhynuly. Bioložka Harriet Jones(ová) z britské University of East Anglia a její kolegové zjistili, že kosmickou katastrofu přežily některé mixotrofní organismy.

 

Jonesová vystavila vybrané mixotrofní organismy po dobu 6 měsíců různým světelným podmínkám od mírného šera po úplnou tmu. Je zajímavé, že ačkoliv se přežití těchto organismů předpokládalo již dříve, Jonesová je první, kdo to prokázal experimentálně. Zatímco normální rostliny by úplná tma zahubila už během několika dní, mixotrofní organismy si bez problémů vegetovaly celých 6 měsíců. Někteří z nich se dokonce během experimentu rozrostly.

 

Jedním z použitých mixotrofních organismů byl Prorocentrum micans. Autor: C. Tomas / UNCW
Jedním z použitých mixotrofních organismů byl Prorocentrum micans. Autor: C. Tomas / UNCW

 

Mixotrofní organismy získávají energii z fotosyntézy, ale také z rozkladu jiných živočichů. Mezi oběma způsoby mohou dle potřeby „přepínat“. Právě tato vlastnost jim umožňuje přežit i bez přísunu slunečního světla. Mezi mixotrofní organismy patří některé řasy, bakterie či masožravé rostliny.

 

Šokujícím výsledkem experimentu bylo zjištění, že přežily i některé fototrofní organismy, tedy takové, jenž získávají energii fotosyntézou. Tyto organismy přežily „dobu temna“ díky živinám z mixotrofních organismů.

 

Podmínky při experimentu v baňce samozřejmě nebyly zcela totožné s podmínkami po dopadu kosmického vetřelce před 65 miliony lety. Jonesová hodlá experiment zopakovat s reálnější směsí organismů a věrohodnějšími podmínkami. Už nyní je však jasné, že mixotrofní organismy hrály klíčovou roli při zachování života na naší planetě. Život si vždy najde cestu…

 

Jedním z použitých fototrofních organismů byla řasa Chlorella vulgaris. Autor: Karlova univerzita
Jedním z použitých fototrofních organismů byla řasa Chlorella vulgaris. Autor: Karlova univerzita

 

 

Zdroj: