Exoplaneta lehoučká jako pírko
Exoplanety v představách malíře
Exoplaneta WASP-17 b obíhá okolo své hvězdy ve vzdálenosti 0,051 AU s dobou oběhu 3,74 dne a objevena byla metodou tranzitní fotometrie.
Neobvyklá hustota
Už na základní škole nám vtloukali do hlavy, že hustota Saturnu je natolik malá (asi 687 kg/m3), že pokud bychom našli dostatečně velký oceán, pak by na něm planeta plavala. Nově objevená exoplaneta WASP-17 b má ale hustotu ještě podstatně menší – 80 až 200 kg/m3. Astronomové tuto hustotu přirovnávají k polystyrenu. Jedná se o exoplanetu s nejmenší známou hustotou. Aby také ne, vždyť WASP-17 b má průměr 1,74x větší než Jupiter ale hmotnost jen poloviční.
Obíhá opačným směrem
Hustota ovšem není jedinou zvláštností. WASP-17 b je první exoplaneta, která okolo své mateřské hvězdy obíhá opačným směrem než by měla a než obíhají ostatní planety.
Jedním z možných vysvětlení je srážka s jinou planetou. Podobné kolize nejsou ničím neobvyklým. V době, kdy byla Země mladá, se srazila s tělesem o velikosti dnešního Marsu. Pro kosmického vetřelce to byla konečná, naše planeta sice přežila, ale do jejího okolí bylo vyvrženo velké množství žhavého materiálu. Z něj se postupně zformoval Měsíc. Podobnou srážku odhalil nedávno u vzdálené hvězdy kosmický dalekohled Spitzer – viz článek.
Exoplaneta WASP-17 b se nachází ve vzdálenosti 1 000 světelných let od Země, směrem v souhvězdí Štíra. Objevena byla metodou tranzitní fotometrie projektem SuperWASP, který disponuje 8. širokoúhlými kamerami na Kanárských ostrovech a v Jihoafrické republice. Metodou tranzitní fotometrie se podařilo zjistit velikost exoplanety a astronomové z Ženevské observatoř určili její hmotnost ze spektra mateřské hvězdy.
Abychom mohli vypočítat hustotu exoplanety, musíme znát její hmotnost i velikost. To je možné pouze v případě, že je exoplaneta pozorována metodou tranzitní fotometrie i měřením radiálních rychlostí. Z dosud objevených 373 exoplanet se to podařilo jen u 62.
Exoplaneta WASP-17 b v katalogů na exoplanet.eu
Zdroj: universetoday.com
Související články:
Tento typ je mimo pravděpodobnost pouze v počtu výskytu v absolutním měřítku, pro objevení našimi technologieni jsou na tom ovšem nejlépě, právě díky nízké vzdálenosti od své hvězdy a díky své velikosti či váze. Pro objev transitnem je nejlepší velikost, pomocí radiální rychlosti (Rudý a modrý, resp. fialový posuv) je nejlepší váha. Taky je problém v tom, že vzálené planetě trvá dlouho, než oběhne planetu, a pro detekci je třeba pozorování po dobu cca dvou oběhů kolem své hvězdy, a vzhledem k tomu, že jsme schopni hledat planety o parametru Jupitera (velikost, doba oběhu) jen cca 15 let, a Jupiter má dobu oběhu 11 let, tak planetu s parametry uvedenými shodnými s Jupiterem, tak to bude trvat minimálné 7 dalších let. Až budeme mít lepší přístroje, tak budeme schopni detekovat i menší, lehčí a vzdálenější planety.
Dobrý den, tak si pročítám články o planetách typu Horký Jupiter a nějak mi to nesedí. Nená tak nějak – podivné, či slespoň na zamyšlení, že objevujeme především planety tohoto typu? Typu, který je tak trochu – mimo výpočty a pravděpodobnost? Není za tím něco jiného? Třeba špatný závěr z parametrů, neúplné předpoklady… Sami v jednom článku píšete, že to vlastně není „přirozené“, aby takovéto planety byly tak blízko svému slunci. A ještě ve většině případů rotovaly takovou rychlostí…. A to nemluvím o planetě WASP-17 b. Lehká neuvěřitelně a ještě se otáčí opačně?! Není to tak trochu – podezřelé? Co když určité „klapky na očích“ vytvářejí tyto závěry? To není kritika, jen zamyšlení….