V posledních letech začalo vycházet více knih, které se přímo i nepřímo věnují astrobiologii – vědě o vzniku a vývoji života ve vesmíru. Jen nepatrný zlomek těchto knih je ale od českých autorů. Popularizace astrobiologie je u nás do značné míry v začarovaném kruhu. Aby se ji věnovalo více lidí, museli bychom je umět na něco nejprve nalákat, abychom je ale měli na co nalákat, muselo by něco vycházet.
Když jsem se dozvěděl o vydání knihy Vzdálené světy I, měl jsem z toho pochopitelně velkou radost. Ta byla umocněna už samotným názvem knihy, ze kterého vyplývá, že po této knize bude následovat ještě další díl. A ještě větší radost jsem měl po prvním zběžném prolistování knihy.
Kniha se věnuje problematice života ve vesmíru trochu netradičním způsobem. Pod drobnohled si totiž bere Sluneční soustavu a autoři už v úvodu upozorňují, že červenou kartu u nich dostal „provařený“ Mars. S autory v tomto lze jedině souhlasit. Pokud by jste si vzali novinky z astrobiologie, které souvisí se Sluneční soustavou, pak rudá planeta v nich zaujímá značné procento. Důvodem je pravděpodobně fakt, že okolo Marsu se v posledních letech potuluje řada kosmických sond, jenž dnes a denně chrlí gigabajty informací a fotografií. Čest vnějších končin planetárního systému zachraňuje jen sonda Cassini, zkoumající Saturn a jeho rodinu měsíců.
Na rozdíl od kosmonautiky není v hledáčků astrobiologů jen Mars, ale také Jupiterovy a Saturnovy měsíce. A právě jim se věnuje kniha Vzdálené světy. V prvním díle naleznete historický úvod do astrobiologie a zamyšlení se nad tím, proč vlastně hledat život mimo planetu Zemi. V další části prvního dílu se autoři věnují základním poznatkům o Sluneční soustavě.
Následující kapitola mě zaujala z celé knihy nejvíce, byť jde pouze o můj subjektivně-profesní dojem. Na přibližně 100 stranách naleznete velmi dobře a uceleně napsaný úvod do astrobiologie. Podobná „astrobiologická příručka“ v češtině citelně chyběla. Na internetu i v některých knihách sice podobné úvody najdete, žádný se ale tomu v knize Vzdálené světy I nevyrovná. Dozvíte se vše o vzniku a vývoji života, základních astrobiologických pojmech nebo o teorii panspermie.
Po úvodu do astrobiologie následuje velmi podrobná část o planetě Jupiter a čtyřech největších měsících, které jsou z astrobiologického hlediska zajímavé. Jen samotnému měsíci Europa je věnováno na 70 stran vyčerpávajících informací.
Kniha je doplněna obrázkovou přílohou. Při výběru fotografií měli autoři opravdu šťastnou ruku. Nejvíce mě ale zaujalo několik původních kreseb. Například celostránkové schéma oceánu na Europě se skutečně povedlo, stejně tak autorská představa o základně na tomto ledovém měsíci Jupiteru.
Pokud bychom se podívali na strukturu a sazbu knihy, pak na první pohled zaujme trochu netypický způsob, jakým autoři pracují se zdroji. Ty nejsou uvedeny na konci knihy, ale zvlášť za každou kapitolou. Na jednotlivé zdroje navíc najdete přímý odkaz v textu knihy, což je výborná pomůcka pro ty, kteří by si chtěli dohledat podrobnější informace o dané problematice. Autoři využili informace jak z vědeckých časopisů, tak z velkého množství kvalitních astronomických a astrobiologických zahraničních webů. Mnoho z nich používáme denně také na exoplanety.cz.
Snad jediným malým nedostatkem knihy je poněkud „utnutý“ konec. Ten je vyplněn pouze stručným závěrem a příslibem dalšího dílu, který by se měl věnovat především Saturnu a rodině jeho měsíců. Na konci knihy bych možná ocenil stručný slovníček základních pojmů, případně i odkazy na internetové stránky o astrobiologii. Těch je sice mezi uvedenými zdroji spousta, laický čtenář ale nerozezná internetovou stránku, ze které autoři použili třeba jen několik málo informací, od internetové stránky zaměřené z velké části nebo výhradně na problematiku astrobiologie.
Přestože astrobiologie patří mezi poměrně složité vědní disciplíny a k jejímu hlubšímu pochopení obvykle potřebujete alespoň základní znalosti z astronomie, biologie, geologie či chemie, zhostili se autoři popularizační role v této knize na výbornou. Při jejím čtení se tak obejdete bez složitých chemických vzorců nebo větších znalostí výše zmíněných oborů. Kniha se skutečně čte velmi dobře a jedním dechem od začátku do konce.
Pokud vás zajímá otázka života ve vesmíru nebo fascinující prostředí Jupiterových měsíců, pak si rozhodně knihu Vzdálené světy kupte. A pokud už ji náhodou doma máte, pak se jistě také těšíte na její pokračování. Druhý díl bude zajisté minimálně stejně zajímavý jako ten první. Vždyť tělesa jako Titan nebo Enceladus patří mezi fascinující světy naší Sluneční soustavy.
Název knihy: Vzdálené světy I
Autoři: Tomáš Petrásek a Igor Duszek
Nakladatelství: Triton
Počet stran: 352
Rok vydání: 2009
ISBN 978-80-7387-249-6
Související články:
- Nová kniha o atmosférách exoplanet
- Život na Venuši
- Existují také jiné vyspělé civilizace aneb proč vesmír stále mlčí?
- Nová kniha: ISS – Mezinárodní vesmírná stanice
- Exoplanety a astrobiologie v České republice
- Nová kniha: Vzdálené světy I
Loading ...
