A šikovní kluci z NASA skutečně další cíle pro sondu Deep Impact našli. Druhá fáze mise probíhá pod názvem EPOXI a skládá se ze dvou částí – Deep Impact Extended Investigation (DIXI) a Extrasolar Planet Observation and Characterization (EPOCh). V rámci projektu DIXI proletí sonda Deep Impact v říjnu příštího roku kolem komety Hartley 2.
Nás ale více zajímá projekt EPOCh. Sonda Deep Impact v loňském roce pozorovala během 24 hodin Zemi v sedmi pásmech od blízkého infračerveného záření přes viditelné světlo, až po blízkou ultrafialovou oblast spektra. Země má totiž jednu zásadní výhodu. Víme se stoprocentní jistotou, že se na jejím povrchu nachází voda v kapalném skupenství a rovněž víme, jak naše planeta vypadá. Vědci se tak mohli pokusit přístroji sondy zjistit, zda dokáží prokázat přítomnost vody na povrchu Země pouhým pozorováním naší planety z velké vzdálenosti. Podobně jako nedávno viděla sonda Deep Impact naší Zemi, mohly by astronomické dalekohledy vidět planety u cizích hvězd za 10 až 15 let a je dobré vědět, co přesně mají hledat. Zůstaňme ale realisty. Přístroje sondy viděli Zemi jen jako rozmazanou tečku o velikosti asi jednoho pixelu, i to ale zdá se stačí na to, aby se o naší rodné hroudě dalo zjistit velké množství informací.
Země se jeví ve většině vlnových délek bledě modrá, až spíše šedá a to především díky oblačnosti. Jen v krátkých vlnových délkách je modrá. Astronomové studovali nepatrné odchylky od průměrných barev v průběhu času, jak se naše planeta otáčela kolem své osy.
Deep Impact provedl kosmickou špionáž naší Země celkem dvakrát – 18. března a 4. června 2008. V prvním případě byla sonda 17 a ve druhém 33 milionů kilometrů daleko. Výsledky ukazují, že z nich teoreticky lze usoudit na přítomnost vody na povrchu Země. Vědci upozorňují, že modrou barvu mohou mít i jiné planety, na jejichž povrchu zaručeně žádná voda není. Pěkným příkladem je Neptun. Ten ale vykazuje modrou barvu neustále, zatímco v případě Země se její barva mění a to podle stavu oblačnosti, ale především podle toho, jaká její polokoule je aktuálně natočena směrem k pozorovateli. Kontinenty se totiž jeví jinak a odrážejí jiné množství světla než oceány. Klamným cílem může být planeta, na jejímž povrchu je pouze jeden obří oceán vody. Právě proto potřebujeme více podobných experimentů, abychom jednou mohli kvalitně a přesně zkoumat vzdálené a tajuplné světy.
Tato iniciativa ale není nová. Obdobný experiment provádí také sonda Venus Expres z oběžné dráhy okolo Venuše. Evropská sonda pořídila první fotografii Země ve viditelné a infračervené části spektra pomocí spektrometru VIRTIS již krátce po svém startu v listopadu 2005. Vědci přišli s nápadem, aby sonda pozorovala Zemi častěji přímo z oběžné dráhy okolo Venuše. Pokud je postavení Země a Venuše ideální, pozoruje evropská sonda modrou planetu dvakrát až třikrát měsíčně. Za poslední dva roky bylo takto získáno na 40 snímků.
Doporučené články:
Zdroje: