Doporučujeme: Světová noc ochrany noční oblohy (20. dubna)

Tma začíná být ohroženým druhem. V některých místech naší Země se noc vytrácí velmi nápadně, někde velmi nenápadně, zato vytrvale a někde stále ještě najdeme místa s přirozenou tmou neovlivněnou umělým osvětlováním lidí. Míst, kde ale dnes už není možné pozorovat noční oblohu v její plné kráse, rapidně přibývá. Může za to světelné znečištění. Chceme ztratit krásu vesmíru, která je součástí lidské civilizace od jejího počátku?

 



Zdroj: Tisková zpráva ČOV IYA – celou tiskovou zprávu si můžete stáhnout ve formátu pdf.


 

Z iniciativy Astrofyzikálního ústavu na Kanárských ostrovech (Španělsko) a za podpory UNESCO, Mezinárodní astronomické unie a několika dalších národních i mezinárodních orgánů a organizací byla vyhlášena Světová noc ochrany noční oblohy. 20. dubna 2009 si svět společně poprvé připomene právo člověka spatřit hvězdy a noční nebe nad sebou jako dědictví lidstva. Každý rok si tak budeme připomínat, že světelné znečištění je zbytečné, škodlivé a drahé a že okna k pozorování vesmíru je třeba nechat otevřená.

 

Ve světě se budou pořádat nejrůznější akce: konference, soutěže uměleckých projevů spojených s pozorováním noční oblohy, dny otevřených dveří astronomických observatoří, akce amatérských astronomů, výstavy a mediální kampaně, prezentace knih o astronomii, hudební zážitky pod oblohou a zejména akce pro děti. Schopnost vymáhat právo na pozorování hvězd je v jejich rukou, je to právo budoucích generací.

 

Letošní Světová noc ochrany noční oblohy zároveň zahajuje Mezinárodní týden temného nebe, který bude probíhat od 20. do 26. dubna 2009.

 

V České republice je problematice světelného znečištění věnováno několik projektů:

 

 

A trochu poezie na závěr

 

Včera jsem si vyšel ven s jednou hezkou slečnou,
napadlo mě ukázat jí hvězdy s dráhou mléčnou.
Myslel jsem si – zafrajeřím,
znalostmi ji oslním, bude slečna jenom zírat, kolik toho frajer vím.
Bylo jasno, tak jsem ji vzal po setmění do parku,
teď přišla má velká chvíle – ukážu jí Polárku!
Bloudím zrakem po obloze,
v duchu rychle vzpomínám, Polárka je v Malém voze,
tak kdepak ten vozík mám?
Kroutím krkem do všech stran a i ve tmě blednu,
nikde totiž nevidím hvězdu ani jednu.
Jak idiot připadám si, slečně cosi blekotám,
jen se na mě usměje, za chvíli jsem v parku sám.
Tak jsem ještě chvíli žehral na pouliční osvětlení,
teď už dobře chápu, co je to světelné znečištění…

(Markéta Polášková)