Přišel život z trpasličí planety Ceres?

Trpasličí planeta Ceres na fotografii z Hubblova kosmického dalekohledu.
Trpasličí planeta Ceres na fotografii z Hubblova kosmického dalekohledu.

O trpasličí planetě Ceres toho zatím víme jen málo. Astronomové ale už delší dobu tuší, že se největší objekt pásu planetek skládá z velké části z ledu. Joop Houtkooper z univerzity v německém Giessenu přichází s teorií, že se na povrchu Cerery nachází oceán tekuté vody a v něm dost možná primitivní život.

 


Planetku Ceres objevil Giuseppe Piazzi v první noci 19. století. V roce 2006 byla planetka Ceres na pražském zasedání Mezinárodní astronomické unie povýšena na trpasličí planetu. Naše informace o Cereře jsou ale založeny jen na pozorováních ze Země či pomocí Hubblova kosmického dalekohledu. Průměr Cerery je asi 950 km a podle spektroskopických pozorování se zdá, že až 30% jejího povrchu může tvořit led. V absolutních číslech by to znamenalo až 5x více vody, než se ji nachází na Zemi!

 

Podrobné informace o Cereře by měla přinést kosmická sond Dawn, která se vydala do vesmíru v září 2007. Cílem kosmického plavidla NASA jsou dva objekty pásu planetek. Od roku 2011 bude zkoumat z oběžné dráhy planetku Vesta a od roku 2015 trpasličí planetu Ceres.

 

Joop Houtkooper z univerzity v německém Giessenu přišel s teorií, že se na povrchu Cerery nachází oceán a v něm primitivní život. Není ale jasné, jaký mechanismus by udržel vodu v tekutém skupenství. Přítomnost tektonické činnosti je velmi nepravděpodobná, neboť Cerera má příliš malou hmotnost na udržení tekutého jádra. Cerera také neobíhá okolo obří planety, která by svými slapovými silami mohla udržovat tekutý oceán pod povrchem, jako je tomu možná v případě Jupiterova měsíce Europa.

 

Joop Houtkooper jde ale ve svých úvahách mnohem dál. Podle něj existuje dokonce možnost, že život se na Zemi dostal právě z povrchu trpasličí planety Ceres. Napomoci tomu měla nízká úniková rychlost, která v případě Cerery činí jen asi 350 m/s, tedy více než 30x méně než na Zemi.

 

Ačkoliv se může zdát tato teorie bláznivá, nejedná se o zcela novou úvahu. Někteří astrobiologové připouštějí, že se život nevznikl na Zemi, ale dostal se na naší planetu z vesmíru. Teorii o vesmírem putujících zárodcích života se říká Panspermie (viz třeba článek na webu Českého rozhlasu).

 

A jak se měl život na Zemi dostat? Při vhodném úhlu dopadu meteoritu na povrch Cerery mohl být vymrštěn kus horniny z povrchu do vesmíru. Společně s ním se na kosmickou cestu mohl vydat i nějaký ten mikrob. Teorie má pravdivé jádro. Podobným způsobem se na Zemi dostaly meteority původem z Marsu či Měsíce. Před pár dny zase jiní vědci zveřejnily studii, podle které se život na Zemi mohl na chlup stejným způsobem dostat z Marsu. Více se dočtete na astro.cz.

 

Více nám o vodě na povrchu trpasličí planety Ceres napoví sonda Dawn už za 6 let.

 

Zdroj: universetoday.com

www.novedalekohledy.cz